Bohumil Krátký z Jaroměřic nad Rokytnou takové sny měl. Od dětství miloval historii a velmi se zajímal o archeologii. Dnes se zabývá tajemstvím jaroměřického podzemí.


„Jaroměřice jsou podzemními chodbami doslova protkány, zvláště střed města a dále ulice, které jsou v bezprostřední blízkosti náměstí Míru,“ popisuje Krátký.


Chodby prý sloužily jako úkryt před nepřítelem s možností úniku skrytým východem, nebo jako skladiště potravin. Hlavní chodba vede i přes náměstí Komenského směrem na Třebíč. Na ni jsou napojeni obyvatelé přilehlých domů úzkou chodbičkou s tajným vchodem v nynější Březinově ulici i domů na Komenského náměstí. Pod tímto náměstím jsou větší podzemní sklepení – lochy, zřejmě shromažďovací prostory při přepadení města. Pod náměstím Míru jsou navíc dodnes velmi zachovalé vyzděné chodby, klenuté cihlami. Tudy prý chodívali lidé, podle starousedlíků, zaměstnaní u pana hraběte na zámku za špatného počasí do práce. Dnes jsou však prostory chodeb na několika místech propadlé, a to hlavně před radnicí a směrem k sloupu Nejsvětější Trojice.


Lochy jsou zaplavené vodou


„Loni, když se připravovaly výkopové práce pro novou kanalizační síť pod náměstím Míru, jsem upozornil starostu města na místa, kudy vedou chodby, aby se tam zbytečně nebagrovalo. Došlo by k možnému porušení stropu chodeb, případně porušení statiky stropu po uložení potrubí v jeho těsné blízkosti. Se starostou jsme pak na chvíli sestoupili do sklepení – lochů, kde jsme zjistili stav zdiva a nemožnost pokračovat dále pro vysoký stav vody – kolem 60 centimetrů,“ popsuje Krátký.


„Co mě však zajímalo vždy více než spletenec chodeb ve městě, byl cíl, kam chodby vedou a kde končí. Odpověď na tyto otázky nedávají ani nejstarší kroniky. Hovořil jsem o tom asi před 15 lety s děkanem naší jaroměřické farnosti V. Kuchlerem, který byl velmi vstřícný, ale ani ve farní kronice není zmínka o těchto věcech. Později jsem také zjistil, že veškeré písemnosti, vzácné knihy a další dokumenty byly z fary za vlády Josefa II. odvezeny do Znojma a Brna. Nezbývalo tedy než se stébla chytit,“ říká Krátký.


Proutkaři pátrali


Požádal také o pomoc své dva známé, zabývající se proutkařením. Nešlo mu jen o chodby, ale i o největší záhadu, dotýkající se všech obyvatel městečka. Jednalo se o tajemství místa posledního odpočinku Jana Adama z Questenberka, který se velmi zasloužil o kulturní, stavitelský i architektonický rozkvět městečka. Dodnes toto místo zůstává zahaleno tajemstvím.


Co proutkaři zjistili? „Veřejnost možná netuší, že podzemní chodba, táhnoucí se od jaroměřického zámku, vede ulicí Palackého, Komenského náměstím a Březinovou ulicí, dále směrem k božím mukám před křižovatkou směrem na Vacenovice. Pro přesnost měření jsem chtěl, aby tito pánové pracovali samostatně a na sobě nezávisle. Výsledky měření v těchto místech mě docela překvapily. Podobnost výsledků byla až neuvěřitelná. Hloubka chodby naměřena u prvního 6,30 m, u druhého 6,40 m, šířka chodby 0,80 m u obou, ba co víc, oba dva vytyčili naprosto shodně i další směr pokračování chodeb. V konečném závěru se shodli, že stavba božích muk je podzemní křižovatkou chodeb. Jedna z nich vede směrem na Šebkovice, bohužel jsme ji pro nedostatek času nemohli vytýčit celou. Další směr, kam se rozhodla tehdejší vrchnost kopat, je směr na Štěpánovice. I tuto trasu jsme po několika desítkách metrů ukončili,“ vzpomíná Krátký.


Křižovatka leží pod kapličkou


Česal ve své knize Tajemná místa Čech zmiňuje psychotronika Hradila a jeho názor, že kapličky a boží muka poblíž Věrovan na jižní Moravě vytvářejí pozoruhodnou síť, označující důmyslný systém podzemních chodeb. Pan Krátký má v podstatě podobnou zkušenost i v Jaroměřicích: „Podíváme-li se do starších map, kde jsou tyto stavby zakresleny, zjistíme pravítkem, že je jich mnoho postaveno v jedné linii, i když je od sebe dělí mnoho kilometrů. Proč? Když budeme mít štěstí a trefíme na staletími udržovanou kapličku nebo boží muka, tak někde ještě dnes můžeme vidět pod malou stříškou okrouhlý otvor, který vede zdivem kamsi dolů. Jak byli staří stavitelé těchto chodeb a staveb důmyslní, že nezapomínali na svoji bezpečnost, na výměnu vzduchu pod zemí, ale i na odvod zemních plynů do atmosféry.“


Badatelům hrozí nebezpečí


A proč si vlastně připomínat stará místa, události a historii? Po chvilce přemýšlení pan Krátký vysvětluje: „Víte, Jaroměřice mají opravdu bohatou a pohnutou historii. Stálo by možná za zvážení nechat v budoucnu část některých chodeb ve městě odborníky prozkoumat, zaměřit a zhodnotit možnosti zpřístupnění veřejnosti. Město by nabídlo zase něco nového a stalo by se atraktivnějším.“


A ještě důležité upozornění. Amatérská bádání v podzemí se rozhodně nedoporučují. Hrozí zřícení zdiva, uvnitř může být i nedostatek vzduchu.

YVETTA KREJČOVÁ