Snímek vznikl podle stejnojmenné knihy Stanislava Motla, který byl rovněž autorem scénáře. „Film je postavený na dvou paralelních příbězích Antonína Kaliny a jednoho ze zachráněných, což je Naftali Ďuro Fürst. Musel jsem dodržet rozsah dvaapadesát minut, takže jsem nemohl rozehrát osudy i dalších z Kalinových dětí," posteskl si Motl.

Právě možnost poznat se s některými ze zachráněných dětí z buchenwaldského bloku číslo 66, kde byl Antonín Kalina vedoucím, bylo pro scenáristu snímku jedním z největších přínosů. „Dostal jsem šanci poznat Pavla Kohna a Naftali Ďuro Fürsta. Takoví lidé mě nesmírně obohacují. Po tom všem, co prožili, si v sobě uchovali optimismus, vnitřní životní sílu a jsou schopní ji rozdávat druhým," podotkl Motl.

Oba zmiňovaní pánové přijeli do Třebíče také na slavnostní premiéru. A podělili se s diváky při besedě o svoje vzpomínky na Antonína Kalinu.

Pavel Kohn se do Buchenwaldu dostal ve velmi špatném stavu, a to po strastiplné cestě vlakem z Osvětimi. Cesta na přelomu ledna a února trvala dva týdny.

„Vedoucím bloku se stal většinou někdo, kdo byl schopný vězně i zabíjet. Nebo je posílat na práce, která je ničila. Když jsem se dostal na blok 66, tak jsem jako každý vězeň měl z vedoucího strach. Ale zjistil jsem, že Antonín Kalina je jiný," popsal pamětník.

Místo násilnického či zlého vedoucího dostaly děti z bloku 66 v Buchenwaldu člověka, kterého si vážili za jeho lidskost v prostředí, kde na ní řada lidí zapomínala. „Byl to člověk, který považoval děti, jenž mu byly svěřené, za lidi. To se běžně nedělo," vzpomínal Kohn.

„Byl dobrým člověkem. Ukazoval svoji lidskost tam, kde ne každý dokázal být člověkem. Mě a mému bratrovi zachránil život," dodal Naftali Ďuro Fürst.

Úžasné na příběhu Antonína Kaliny, zachránce více než devíti set dětí v koncentračním táboře Buchenwald, je fakt, že on sám se nikdy za hrdinu nepovažoval. Dělal jen to, co považoval za správné. Stanislav Motl jej v knize i filmu popisuje citátem Alberta Schweitzera:

„Pokud se rozhodneš někomu pomoci, třeba i za cenu toho, že ti půjde o existenci, o život, neočekávej žádnou odměnu, natož vděčnost. Musí ti stačit pocit, že jsi udělal správnou věc. A že jsi to udělal proto, že jsi chtěl. Protože jsi nemohl jinak." Podle Motl přesně takovým Antonín Kalina byl.

I proto se mu vděku dostává se zpožděním až po jeho smrti. Jeho děti v čele s Naftali Ďuro Fürstem se postarali o to, aby dostal vyznamenání Spravedlivý mezi národy. A poctou jeho hrdinských činů je také kniha a film Děti Antonína Kaliny. Snímek bude vysílat Česká televize 15. října.

Jeho odkaz chce dále šířit také město Třebíč. V židovské čtvrti je k vidění pamětní deska. „A rádi bychom v rámci ní vytvořili muzeum holokaustu, které ponese jméno Antonína Kaliny," dodal místostarosta Třebíče Pavel Pacal.