Děkan přijel žehnat dobrému budoucímu růstu chmele v kraji, kde i víno je neobvyklé. „Bratr je vinař, něco o tom vím. Mám rád lidi zapálené pro věc. Tady na Sádku se nebojí jít si za svým nevyšlapanými stezkami,“ podotkl Slouk.


Spolumajitel sádeckého vinařství Lubomír Lampíř poskytl čtvrt hektaru půdy na okraji vinice, protože sám byl zvědavý, jak se v tomto místě se specifickým a velmi příhodným mikroklimatem bude dařit pěstování chmele.


S myšlenkou přišel jeho spolupracovník a kolega z branže František Muška. „Bude to malá pokusná stanice s dvěma stovkami rostlin, nebude určená pro komerční účely. Pětatřicet rostlin chmele nyní sázíme ke čtyři metry vysokému takzvanému tyčovému vedení, obvyklému do 80. let 19. století. Je jediné na Moravě. Zbytek nasázíme k takzvané drátěnce, která není tak vysoká, jak ji známe z typických chmelařských oblastí. Spíš se podobá pěstování vinné révy,“ upřesnil Lampíř. Pěstitelé by rádi průběžně porovnávali hodnoty produkce včetně výskytu škůdců a chorob s chmelařskými oblastmi na Olomoucku a Žatecku.


„Vysočina je známá jako kraj mléka a brambor. Mně se ten nápad s pěstováním chmele strašně líbí. Už tak turisticky atraktivní údolí pod hradem Sádkem získá k vinicím, naučné stezce a zahradě čínských bylin nový zajímavý prvek,“ poznamenal radní kraje Vysočina pro oblast zemědělství Josef Matějek.


Chmel se na Vysočině dřív pěstoval, zejména v okolí Telče u obce Osová. Zmínky jsou z roku 1580. „Ve stejném roce byla povinnost posílat z každého domu po jednom čkání – česání chmele přímo v Telči. V první polovině 18. století se uvádí chmelnice v kraji Jihlavském,“ doplnil František Muška.

Mladé chmelové výhonky lze na jaře připravit na způsob chmelového chřestu. Jako léčivka se chmel využívá při zažívacích obtížích, nespavosti, při problémech s močením. Lze jej použít k obkladům společně s květy heřmánku, levandulovou natí, mateřídouškou a rozmarýnem na pohmožděniny a kožní defekty. Chmel je i výrazná okrasná rostlina.