Paní Petrů rozhodně na stoletou oslavenkyni nevypadá. Hádali byste jí klidně o dvě desetiletí méně. Je totiž svěžího vzhledu a veselé mysli.


Ač jí chůze někdy činí problémy, pro každého má úsměv. Na Dotaz Deníku, zda skutečně bývala kuchařkou, reagovala humornou nadsázkou: „Proto jsem tak vypasená.“ Na svá kuchařská léta vzpomínala: „Dost jsem vařila pro děti a ty všechno nejedly. Byly hodně mlsné. Dřív se vařívalo něco úplně jiného, než se vaří teď. Dělávala se svíčková, řízky, pajšl a taky koblihy. Ale všechno to jídlo bylo hutné.“ K dnešnímu způsobu stravování a jídlu má výhrady.


„Maso nejím. Nejradši mám, když je buchta. A když mám nízký tlak, tak si musím něco na něj dát – to mám nařízené,“ zdůraznila oslavenkyně. Tlak prý nejlépe srovná veltlínem. A čemu se věnuje? „Čtu noviny, všechny, co přijdou do ruky. A taky koukám na televizi. Mám ji na kolotoči. Když jsem v křesle, mám televizi proti sobě. Když jdu do postele, tak ji na otočném stolku jen otočím a koukám na ni z postele,“ líčila energická jubilantka. Na otázku, co se jí v domově líbí nejvíce, odpověděla rázně. „Nám už se musí líbit všechno. A teď hrají tu moji,“ kývla nekompromisně směrem k ostašovským muzikantům.


Narodila se v Šebkovicích a je nejmladší ze šesti dětí. S manželem byli spolu přes 50 let, než zemřel. Bydleli v Jaroměřicích a měli dva syny, z nichž jeden už nežije. Nyní má sedm prapravnoučat.