Odborníci nás však tehdy opomněli informovat, že výsledkem výroby elektřiny z jádra je mj. vysoce radioaktivní, a tedy extrémně nebezpečný odpad.

Po 60 letech je ve světě ohromné množství tohoto odpadu a nikdo si pořádně neví rady, co s ním. Ani USA, ani Velká Británie, ani Rusko, tedy průkopníci v komerčním využití jaderné energie, nemají prozatím uspokojivě vyřešeno ukončení jaderného cyklu a bezpečnou likvidaci odpadu. Naši politici se rozhodli vydat cestou hlubinného úložiště, tedy nenávratného „zabetonování" odpadu pod zem. Zdá se, že se jedná o nejlevnější řešení, což samozřejmě vítá ČEZ, největší producent odpadu. Problém je, že nikdo nemůže spolehlivě zaručit, jak se odpad pod zemí bude dlouhodobě chovat. Kontrola bude omezená a případná oprava téměř nemožná. Například Německo má nyní velký problém s nízkoaktivním několikanásobně slabším odpadem v bývalém solném dole Asse. Mimochodem i sůl je vědci považována za vhodné prostředí k uložení jaderných odpadů. Proti této skládce v Německu veřejnost dlouhodobě protestovala a po 40 letech se potvrdilo, že její obavy byly naprosto oprávněné. Přitom Němci jsou věhlasní svojí precizností, což se o nás ve světle kauzy falšovaných svarů v Dukovanech rozhodně říci nedá… Ze strany našich státních úředníků jsme vystaveni neúplným a nejasným informacím, některé sliby státu byly dokonce porušeny. (A to se ani nemusel změnit režim. Pamatuji si, jak byla občanům v obcích okolo Dukovan slibována levnější energie. ČEZ se však na svém webu brání, že on nic takového nesliboval.) Zajímavá je též informace, že jsme největším vývozcem elektrické energie jen odpady, vzniklé z nikoli nezbytné nadprodukce, jaksi vyvážet neumíme. Naopak vzhledem k plánované velikosti skládky je možná jednou budeme dovážet (aktuální Atomový zákon to sice zapovídá, ale mezinárodní předpisy toto umožňují).

Vyhořelé palivo je nyní skladováno v areálu elektráren, ale ani po zprovoznění hlubinného úložiště by se nemohlo ihned uložit pod zem a právě ve své nejnebezpečnější podobě by nadále bylo dlouhodobě chlazeno v meziskladech!

Jaderná elektrárna jednou doslouží a bude náročné rozsáhlý areál asanovat zaměstnance rekvalifikovat. Osobně jsem za uložení odpadů v kontrolovaných skladech u JE umožňující operativně reagovat na případné poruchy. 60 let není ve vědě dlouhá doba a věřím, že vědci jednou naleznou způsob, jak využít zbývajících 90% energie, která zůstává ve vyhořelém jaderném palivu. Nakonec ve Finsku, kde jsou prozatím s budováním hlubinného úložiště nejdále, uvažují, že by část odpadů ukládali právě v režimu „předávaného správcovství". Tedy takového, kdy by se sklady předávaly z generace na generaci, a bylo tak zaručeno, že nikdo nezapomene, kde byl „poklad" zakopán. Naši potomci by tak nemuseli být nemile překvapeni, proč jsou znenadání oni, popřípadě jejich země tak vážně nemocní…

Jiří Mutl, Rudíkov