Prozradíte úvodem, kolik hodin denně se věnujete koronaviru? Jak velký počet hygieniků vlastně řeší situaci na Vysočině?

Dneska můžeme říct, že jsou to v podstatě všichni epidemiologové a posílili jsme je o pracovníky ostatních odborů. Denně je do toho zapojených přes třicet lidí. Epidemiologům to absolutně zaplňuje jejich čas a pracují i z domu. Ti, co mají službu, pracují v exponovaných případech čtyřiadvacet hodin.

Vy osobně také?

Já ne. V kanceláři jsem od šesti do tří, do čtyř hodin a pak jsem ještě na telefonu doma. Třeba tento týden jsem poslední telefonát měl v devět. Ale epidemiologové jsou na tom podstatně hůře.

Pracujete i o víkendech?

Epidemiologové naplno, máme ty dni pokryté službami a my ostatní podle potřeby.

Jak si vysvětlujete, že zrovna Vysočina je jedním z nejméně zasažených krajů?

Může to být dáno strukturou populace, přeci jen hustota osídlení tady není příliš velká. Pak se tady dobře komunikovaly prázdniny s vyhlášením celostátních opatření. A také je to závislé od laboratorních kapacit při vyšetřování. Teď se nám zvětšily, takže nárůst bude dán i tím, že budeme mít možnost prověřit více osob.

Počty nakažených se rozchází i v oficiálních údajích, jak si to lze vysvětlit?

„Jsou to různé zdroje. Příčinou je to, že se situace během dne mění. Číslo, které já mám k dispozici ráno, je odpoledne už jiné. Ojevují se stále nové případy, je to pohyblivé číslo. V počáteční fázi také čekaly velké série vzorků v laboratořích a kvůli tomu se čísla různě měnila.

Nabízí se otázka, jestli věříte číslům z Číny?

Já osobně moc ne, protože nikdo neví, jakým způsobem to tam vyhodnocují. Čína je obrovská země a ta čísla pro naše epidemiology mají spíše orientační význam.

Je možné, že někdo koronavirus měl také, ale považoval ho za obyčejnou chřipku, které se po nějaké době zbavil nebo zbaví?

Je to možné, protože se předpokládá, že padesát až osmdesát procent osob má onemocnění bezpříznakové. Navíc je obrovský problém, že to přišlo do sezony viróz a ten nástup je podobný.

Ovlivňuje šíření viru nějak zásadně počasí, konkrétně nedávné mrazy?

Nemělo by, klima má minimální vliv. I když je pravda, že virus nemá moc rád sucho, to ovlivní rychlost přesunu. Větší vliv ale má komunikace a jakým způsobem se virus dostává mezi lidi.

Existuje infolinka hygieny, ale i Kraje Vysočina, měst a dalších institucí. Je rozdíl v tom, na kterou člověk volá? Nebo mají operátoři vždy stejné informace, které volajícím poskytují?

V současné době jsou informace na stejné úrovni, ty systémy se propojují.

Jiří Kos

- vystudoval Univerzitu Jana Evangelisty Purkyně

- na současné pozici pracuje pět let
- bydlí v Jihlavě

- je mu 64 let, je ženatý a má už tři vnoučata

Lidé často chtějí vědět, z jaké obce jsou nově identifikovaní nakažení. Nebylo by možné místo okresu oznamovat obec, ze které jsou?

Prozatím je celostátní doporučení uvádět statistiku po okresech, například já o obcích ani mluvit nesmím. Starosta má možnost spojit se s ředitelem krajské hygienické stanice, který mu může říct více. Má to svá pro i proti. Setkali jsme se s tím, že ti lidé byli v uvozovkách linčováni, v populaci vzrůstá nervozita… Je to otázka názoru, třeba pro chod ekonomiky u místních podnikatelů by to bylo potřebné. Ale máme ochranu citlivých dat, jen pokud je situace závažná jako v Kynicích, okamžitě jednáme s vedením obce, nejsou postaveni mimo problém.

Ví starostové, že se mohou informovat a využívají tuto možnost?

Vědí to a ozývají se.

Jsou v rodinách nakažených smíření s tím, že nakonec budou mít koronavirus všichni nebo se snaží od sebe infikované osoby izolovat?

To je věc té rodiny, nedá se nařídit. Pokud bydlí spolu a nerespektují hygienická opatření, je tam velká pravděpodobnost, že se nákaza rozšíří na celou rodinu. Ta by se měla chovat rozumně a chránit ty nejvnímavější, tedy staré lidi.

Jaké jsou vlastně podmínky pro přenos viru? Je to určitá vzdálenost, na kterou jsou lidé určitou dobu?

Někdy stačí přenos rukou, když se dotknete konkrétních ploch a pak obličeje. Pokud nebude protějšek, který s vámi mluví, chráněn rouškou, dostanete se do rozsahu aerosolu, který vylučuje. Přenos je typický pro každý případ. Je potřeba se vyhýbat nejrizikovějším místům, kterých se dotýkáme – to jsou madla u košíků, tlačítka na přechodech, madla zábradlí, kliky. Běžně je bereme do ruky, která není chráněná. Cest přenosu je strašně moc a bohužel právě tento virus má tu vlastnost, že se přenáší i přes povrchy.

Takže dvoumetrové rozestupy ve frontách jsou zbytečné?

To je takový odhad bezpečné vzdálenosti, kam už by aerosol neměl doputovat. Dá se říct, že jde o bezpečnost vzdálenost.

Veřejnost krizizuje ty, kteří odjeli v době jarních prázdnin lyžovat do Itále. Máte také ten názor, že jejich počínání bylo nezodpovědné?

V době jarních prázdnin na Vysočině se tu už objevilo doporučení od centrálních orgánů, že by se tam jezdit nemělo, tak to úplně zodpovědné nebylo. Dnes nikdo nemluví o tom, že tady existovala poměrně intenzivní masáž ze strany cestovních kanceláří, že je všechno v pořádku. V Itálii je krásně, sjezdovky jsou poloprázdné, užijete si to, psali. Tak si to lidé užily.

Co byste řekl o těch, kteří si ještě po návratu zašli nakoupit?

Nerespektovali doporučení. Ta doporučení byla zpočátku brána velmi demokraticky, než se začalo přitvrzovat. Nebyla to otázka nakupování, ale společných akcí, které lidé nemohli vynechat. Klasický příklad se týkal toho prvního omezení akcí do stovky. Provozovatelé kin začali prodávat 99 lístků – nepochopili princip toho omezení, aby se větší skupina lidí nedostala do úzkého kontaktu.

Někteří by to uvítali, jiní se děsí úplného zákazu vycházení – je to reálné?

Nevím, jak by se to technicky udělalo, protože lidé se musí nějakým způsobem živit. Ale dá se to a já si myslím, že už jsme velmi blízko. Současné opatření umožňuje na veřejných prostranstvích chodit ven ve dvou, prakticky jsou zakázány všechny akce, reguluje se počet osob vstupujících do obchodů. Přitvrzuje se velmi intenzivně.

Jak by v takovém případě byl například zajištěn přístup k potravinám?

Já nevím. Rozhodně by to bylo časově omezené, počet osob, které by mohli v určitou dobu někde být. Asi by to nebyl prodej v klasické marketové podobě, ale blížilo by se to prodeji přes pulty nebo přes okénko. Já to nezažil, tak si to nedokáži představit.

Diskutuje se o situaci ve firmě Bosch Diesel. Může hygiena zavřít firmu s tisíci zaměstnanci, když se tam potvrdí nákaza?

K uzavření se přistupuje na základě možných kontaktů. Pokud ten člověk pracuje izolovaně v kanceláři, je to jiná situace, než když je s partou lidí na pásu nebo se pohybuje v celém areálu firmy. To se nedá takto jednoznačně říct. Musí se zjistit, na jaké pozici byl a s kolika lidmi se mohl během směny dostat do kontaktu. Když se tam objeví deset případů, kteří se mohli dostat do kontaktu se všemi, byli všichni v jedné velké hale, tak se může zvažovat i tato možnost, nařízení karantény v rámci celé firmě.

Mezi lidmi koluje řada historek, jak neměli potenciálně nakažení možnost otestování, šlo třeba o studentky vracející se z Itálie nebo o řidiče kamionu jedoucího z Německa s příznaky virózy. Nebylo v tomto směru něco podceněno?

„Testování bylo dáno kapacitou systému. Nemá smysl mluvit o tom otestovat všechny, to prostě nedáme. Dodnes musí mít člověk na odběrových místech doporučení hygienika nebo praktika, protože pochopitelně v rámci psychózy by tam stála obrovská fronta lidí. Ono není zase tak nedostupné si test zaplatit, cena se pohybuje mezi patnácti sty až třemi tisíci za test, většina lidí na to má, systém by byl zahlcen.“

Jsou ohledně roušek nějaké polopravdy kolující mezi lidmi?

(přemýšlí) Je to spíš dáno technickými daty ochranných pomůcek, lidé často neví, co je FFP dva nebo tři, jaké vlastnosti má nanotkanina. Krásným příkladem je používání rukavic. Lidé používají svoje kožené, sahají s nimi na všechny povrchy, pak je sundají a při skládání se jich klidně dotknou. Časté je i to, že roušku nemají řidiči ve svých soukromých autech. Auto si nádherně zadýcháte. Povrchy nikdo neošetřuje, takže kdyby byl řidič pozitivní a pak někoho svezl, tak ten to má jisté. Takhle chráním okolí před sebou, ale kdybych se chtěl chránit já, musel bych mít také brýle. Strategie ochrany se mění a na to se může nabalit řada podvodníků, kteří prodávají senzační dezinfekční prostředky. Přitom si koupíte obarvenou vodu. U dalších přípravků se šroubují ceny…

Velkou odezvu má šití roušek dobrovolníky, může tato aktivita hrát zásadní roli v boji proti koronaviru?

Zvýšila výrazně dostupnost. Vyplnilo to mezeru v zásobování, takže proč ne. Až bude k dispozici dostatek nanomateriálu, veřejnost může šít v rozměru, aby se tam dal vložit.

Dokážete odhadnout, kdy dosáhne počet nakažených na Vysočině maxima a kolik osob to bude?

To se neodvážím. Když je normální období vizóz, jsme na průměrném čísle patnáct set na sto tisíc obyvatel, to je osm tisíc na Vysočinu. To je ale klasická viróza, koronavirus se může chovat jinak. Nejsem virolog, ale rozhodně to nezůstane na stovce případů. K tisícovce můžeme klidně dojít. Ale je to bez záruky a nechci děsit lidi.

Pokud začne počet výrazně klesat, dá se čekat, že budou záhy otevřeny školy a dovoleny hromadné kulturní a sportovní akce, nebo se bude čekat, až bude počet nakažených nula?

Na nulu se čekat nebude, ale to rozhodne centrálně krizový štáb. Nyní je představa, že škola bude nejdříve někdy v květnu. Nebo vůbec a začne se od září. Ale to všechno bude záviset na vývoji situace. Ta křivka počtu nakažených se nejdříve stabilizuje a až potom začne padat. To se nedá teď předjímat, i odborné kapacity váhají a jsou opatrné se svými prohlášeními.

V létě má být na Vysočině řada festivalů. Radil byste jim ještě počkat s přípravami?

Já si myslím, že pokud se to úplně uvolní, tak až v druhém pololetí. Nedá se předjímat, ale není optimální chystat festivaly, co jsou v červnu. Tam to omezení ještě bude trvat a bude možná do konce roku. Není to přitom jen naše otázka, záleží i na vývoji v okolních státech. Pořád jsme na vzestupné dráze a všichni se modlí, aby to bylo lineární a ne exponenciála.

Koronavirus v ČeskuZdroj: Deník