Když Lukáš Richter z Třebíče slyšel, že voda podraží, moc nadšený z toho nebyl. Pak si ale cenu přepočítal na celkové náklady rodiny. „Za vodu příští rok zaplatíme asi dvanáct stovek měsíčně, to zase není tak moc,“ připouští Richter.

Podle ředitele třebíčské divize Vodárenské akciové společnosti (VAS) Jaroslava Hedbávného je cena vody víceméně pořád stejná, jen se mění cenové relace. Před sto lety se ale za vodu ještě neplatilo. „Tenkrát v Třebíči vodovod vůbec nebyl. Voda se vedla z Vodovodního rybníku nad Kočičinou do středu města a končila ve výtokových stojanech. Ty stály od Stařečky přes náměstí až na Jejkov. Bylo jich asi dvacet. A k těmto stojanům si chodili lidé s nádobami pro vodu,“ popisuje časy našich pradědečků Hedbávný.

Kapitán Jaroslav Kratochvíl
Kapitán z Dalešické přehrady: Zimní plavby jsou nádherné, ledu se ale vyhýbám

V roce 1927 město vybudovalo první rozvod vody. Jeho provoz nebyl zadarmo, a proto město vodu zpoplatnilo. „Vodovod bral vodu z řeky. Voda se filtrovala a pak se rozváděla do oblasti dnešních ulic Sirotčí, Bráfovy, Nádražní a okolí. A právě tam už vznikaly vodovodní přípojky s vodoměry. Pokud ji lidé čerpali u stojanu, zaplatili za kubík vody dvě koruny. Anebo tři koruny, když ji měli nataženou domů,“ vysvětluje šéf vodáren.

Tři koruny se zdá jako úsměvná částka, rovnala se ale zhruba našim 150 korunám. „Dělník bral tehdy něco přes pětistovku za měsíc. Navíc se pracovalo i v sobotu, takže hodinová mzda činila kolem dvou korun. Dnes se platí 130 korun za kubík vody a plat je asi 150 korun za hodinu. Cenová relace je tedy velmi podobná,“ upřesňuje Hedbávný.

Cathy Cristy Castro s dětmi navštěvujícími česko-anglickou školku Na Hradě v Třebíči.
VIDEO: Na Filipínách se Vánoce slaví už od září, říká Filipínka z Třebíče

Tento vodovod neměl dlouhého trvání. V roce 1936 se začal budovat vodovod přivádějící vodu z heraltických lesů. V šedesátých létech se připojil vodovod z Mostiště, později i z Vranova. Tehdy byly ceny z dnešního pohledu naprosto podivné. „Za kubík vody lidé platili necelou korunu, ale přitom náklady na její výrobu byly šest až osm korun. Vodu totiž dodával státní podnik Jihomoravské vodovody a kanalizace, který hospodařil s takzvanou plánovanou ztrátou. Devadesát procent nákladů mu dotoval stát,“ objasňuje Hedbávný.

Jenže s příchodem tržní ekonomiky po sametové revoluci už něco takového nebylo možné. V roce 1992 se vodovody zprivatizovaly, o rok později vznikla VAS. Té stát již nic nedotoval, a proto veškeré náklady museli uhradit spotřebitelé. „Pro lidi to tehdy byl šok. Nebylo to sice tak, že by se ze dne na den zvýšila cena desetkrát, ale i tak to šlo velmi rychle,“ říká Hedbávný. Vzpomíná si na to velmi dobře, ve vodárnách pracuje už přes třicet let.

Pozorování na třebíčské hvězdárně v otevřené pozorovatelně.
Třebíč rozšíří hvězdárnu, postaví vedle ní planetárium

Vzpomínku na tu dobu má i Lukáš Richter a vlastně mu potvrzuje Hedbávného slova. „Tehdy jsem chodil asi do sedmé třídy a paní učitelka nám v občanské výchově povídala o svém kamarádovi. Prý se hned po revoluci seznámil s nějakými anglickými kluky. Přijeli k nám ze zvědavosti, asi aby viděli skanzen komunismu. Pozval je k sobě, měl radost, že má doma cizince ze Západu. Začal je hostit a mimo jiné jim napustil i plnou vanu. Oni prý byli v úplném šoku, považovali to za strašné plýtvání,“ usmívá se Richter. „Asi nikdo to tenkrát nechápal, zvlášť my v sedmé třídě, ale teď s odstupem času mi to dává smysl. Předtím se vodou asi hrozně plýtvalo, když byla skoro zadarmo. Teď už jsme se s ní snad naučili šetřit,“ zamýšlí se Richter.

Vodárenství v Třebíči

Kdo neměl v Třebíči studnu, musel do roku 1888 využívat vodu z kašen na náměstí. Tam byla sváděna z Vodovodního rybníku (Třebíčané ho znají spíše pod názvem Vasrlajtunk). Poté byly kašny zrušeny.

V letech 1888 až 1927 lidé brali vodu ze stojanů od Stařečky přes náměstí až po Jejkov.

V roce 1927 vznikl první provizorní vodovod, který čerpal vodu z řeky. S tím vznikly i první vodovodní přípojky a za vodu se začalo platit. Cena byla 2 až 3 koruny za kubík.

V roce 1936 se začal budovat heraltický vodovod, který se částečně využívá dodnes.

V 60. létech se připojil vodovod z Mostiště, v 80. létech z Vranova.

Náklady na výrobu vody tehdy byly asi 6 až 8 korun za kubík, lidé ale platili jen necelou korunu, zbytek dotoval stát.

V roce 1992 se vodovody zprivatizovaly. S tržním hospodářstvím museli lidé platit za vodu plnou cenu.