Oblíbeným jarním a podzimním sportem bývalo postávání u hromádek doutnající zhrabané trávy na zahrádce. Dnes by tu byl takový kutil za blázna. Stačilo málo – změna myšlení lidí. Tu odstartovalo přátelství s jednou německou vesnicí.

„Máme hodně aktivních sportovců a mnohaletou družbu se vsí Grosbardau nedaleko německého Lipska. To víte, před revolucí to tak nevyčnívalo, ale jak nastala 90. léta a východní Německo splynulo se západním, během tří roků bylo všechno jinak. Němci přijeli k nám a jejich pohledy mluvily za vše. Za náš binec jsme se prostě styděli,“ říká dnes bývalý starosta Jaroslav Mojžíš.

V Březníku začali vymýšlet, co s tím a od roku 1998 odpadky ve vsi organizovaně třídí. Obec, která to má na obě strany víc než dvacet kilometrů jak to Brna, tak do Třebíče, dnes může sloužit za vzor široko daleko. Trocha čísel: V třídění odpadu byla ve své kategorii dvakrát vyhodnocená jako nejlepší v kraji Vysočina. Jednou skončila třetí. Na 670 obyvatel má jedenáct kontejnerových míst. Jen loni tu vytřídili skoro třicet devět tun papíru, plastu, nápojových kartonů a skla. Byli mezi prvními, kdo zavedl kontejnery na bioodpad.

Mrtví králíci

„Nebylo jednoduché lidi přesvědčit, že je lepší to, co zhrabou na zahradě, navozit do kontejneru. Úplně největší pitomost pak je házet do něj třeba mrtvé králíky. I to se občas stalo. Ale hodně se to zlepšilo,“ popsal své zkušenosti Mojžíš. „Důležité je, aby měli lidi kontejnery po ruce. Jak jim je dáte na druhý konec vsi, moc vám toho nepřinesou,“ dodal.

„V minulosti jsme ale díky různým dotacím dokázali dát dohromady slušný počet kontejnerů,“ dodal současný starosta Ladislav Malach.
Po vsi je celkem čtyřicet osm nádob na separovaný odpad, devadesát dva malých a čtyři velkoobjemové kontejnery na bioodpad. Toho tu ročně dokážou lidi vytřídit sto dvacet čtyři tun.

V Březníku mají i červený kontejner na drobné vysloužilé elektrospotřebiče.

„Hodně samozřejmě lepšímu vzduchu na vsi pomohla taky plynofikace v devadesátých letech, co si budem povídat. A dodnes se najdou výtečníci, kteří naládují kamna petlahvemi nebo starými hadry. To jsou ale naprosté výjimky. Převážně to dělají chalupáři a chataři. Přijedou odjinud, kde se tak na pořádek nehledí. Naši lidi takhle zazlobí, leda že se zapomenou nebo přehlédnou, že papír, kterým zatápějí, má zespod plastovou vrstvu,“ dodal Jaroslav Mojžíš.