Město zveřejnilo výzvu, výsledek je zatím nevalný. Obrázky ne a ne najít. Kdyby ovšem doma někdo objevil starou dobovou fotografii, pohlednici nebo měl na zdi obraz, na němž by byl Kanciborek do poloviny 19. století vyobrazený, byl by to výborný první krok k celkové opravě mlýna. Jenž zajímá i dost turistů. Ne každé město se může pyšnit technickou památkou tohoto typu ve svém centru.

"Existuje vyobrazení mlýna v knížkách Karla Dvořáka, který psal o staré Třebíči. Má to háček, ty obrázky maloval jeho syn podle otcova vyprávění. A to ve 20. století," podotýká Heřman. Jenže mlýn o původní lopatky přišel zhruba v 60. letech 19. století. A to byla doba, kdy kdy fotografie jako nová technologie teprve nabírala dech.

"Mlýn měl donedávna repliky lopatek, které ale podle všeho neodpovídaly tomu, jak to bylo na začátku jeho existence, tedy v 30. letech 19. století.

Nepovedené repliky vznikly v roce 1977. Sundali jsme je - zatím," řekl Heřman s tím, že mlýn patříval rodině Budischowských a v soupisu majetku z roku 1845 je přibližný popis větrníku. Podle něj se ovšem nelze dopátrat přesné podoby. "Mám to jako detektivní práci. Ani v archivech nebo depozitářích jsem dosud nic nenašel," posteskl si Pavel Heřman.

Ve mlýně nyní probíhá stavebně historický průzkum. Až skončí, radnice se rozhodne, co dál. Příští kroky bude konzultovat s památkáři. Letos zatím nechala opravit střechu, aby do objektu nezatékalo.

Větrný mlýn holandského typu v Třebíči na Kanciborku nechala roku 1836 postavit v tom období čím dál zámožnější rodina Budischowských, která položila základy velkovýroby bot ve městě. V oblasti výrobků z kůže byla ve své době mezi nejprůbojnějšími firmami v Evropě.

V onom roce 1836 Budischowští ztratili trpělivost s mlynáři v okolí. Potřebovali pro své dobře se rozvíjející podnikání v kožedělném průmyslu tříslo. To se získávalo louhováním drcené kůry nejlépe dubu, ale třeba i smrku či borovice a dalších stromů. Chemické látky z něj získané dávají kůži voděodolnost, pružnost, stálost. Zároveň ji zbarví.

V té době znamenalo mletí kůry na tříslo velmi zajímavý zdroj doplňkových zisků vedle mletí mouky. Jenže koželuzi ho potřebovali hodně a třebíčští mlynáři nestíhali. Situaci zneužívali a cenu za drcení neúnosně šroubovali. Proto padlo rozhodnutí Budischowských, postavit si vlastní mlýn.

Nejdřív přemýšleli o dřevěném a využití síly koní či volů. Ale po vlně kritiky, že taková zařízení často způsobují požáry, protože může přeskočit jiskra, v tomto případě na okolní domy, zvítězila varianta vystavět mlýn z kamene a cihel poháněný větrem.

Nakonec plně sloužil asi třicet let, pak nastal útlum, neboť přišel rozmach páry.

Poznámka: Fotografie z oprav jsou z letošního srpna.