Začínala jste jako většina u požárního útoku. Odsud je to už krůček k tvojí nynější disciplíně. Proč zvítězily zrovna stovky?

Základy pro běhání stovek a celkově požárního sportu jsem měla od dětství, věnovala jsem se atletice a požárnímu sportu. Ke stovkám jsem se dostala přes postupové soutěže, kde jsou součástí i stovky. Jeden rok jsem na kraji skončila na druhém místě a mému družstvu se nepodařilo postoupit dále. Byla jsem smutná, ale nakonec mě oslovily holky z SDH Česká Bělá, že se jim zranila závodnice a zda bych ji nechtěla zastoupit. Na mistrovství jsem pak skončila celkově do desátého místa. Nabudilo mě to, říkala jsem si, že tolik netrénuji a ten výsledek nebyl úplně špatný.

Kromě stovek, závodíte ještě v nějakých disciplínách?

Minulý rok jsem si občas zaběhla TFA, v rámci kraje Vysočina. TFA je silový závod, který není určitě na škodu, zvedá mi fyzičku, a zpestřuje závodění. Požární útoky jezdím občas, když je volno mezi závody nebo tréninkem. Útok si zaběhnu párkrát do roka, protože nemám víc času, ale zároveň z toho nechci úplně vypadnout.

Připravujete se sama nebo ti s tréninky někdo pomáhá? Máte nějakého trenéra?

Velkou oporou v tomhle sportu mi je můj přítel Marian, který vlastně funguje jako můj hlavní trenér, fanoušek, technický pracovník a když je potřeba i masér. Mám v něm obrovskou podporu. Když vidí, že něco opravdu chci, věnuje mi maximum času, aby mě nasměroval. Hrozně mi v tom úspěchu pomohl. Motivuje mě a táhne mě dál. I na závodech je výhodou. Stará se mi o vybavení, rozdělovače, hlídá startovní listinu, jak jdou po sobě rozběhy. Já se můžu soustředit na poslední detaily a nemusím nic řešit.

Co je pro vás nejdůležitější při tréninku a přípravě?

Přes zimu hodně jezdíme do posilovny. Snažíme se zaměřovat na různé partie. Zároveň je podstatné, aby byl trénink funkční i pro celé tělo. Cvičíme s vlastní vahou, ale zapojuji i cviční se zátěží. Na tréninku se klasicky nejprve rozběhám a než začnu se stovkami s trenérem procvičíme celé tělo. Občas mám spojené tréninky s kamarádkou Ivkou a Káťou, které se požárnímu sportu také věnují. Poté si zkoušíme bloky a většinou si pak zkouším každý úsek po jednom. Jsou i tréninky kdy si dávám vše dohromady. Jediné, co si zkouším pokaždé je rozdělovač, protože tam je technika úplně to nejpodstatnější.

Mistryně České republiky pro rok 2020 Marcela Vrtalová.Zdroj: Marcela Vrtalová/archivJe něco, co vás při tréninku nebaví?

Dřív jsem fakt neměla ráda cviky na břicho, teď ho ale cvičím nejčastěji společně se středem těla. Co mě paradoxně moc nebaví cvičit jsou nohy. Nevadí mi běhat nebo chodit, ale když mám nějaké cviky přímo na nohy, ty mě nebaví. Když se mi opravdu nic nechce nebo nemůžu, tak se snažím aspoň hodně protahovat.

Jak probíhají samotné závody?

Po prezenci jsou v pořadí tréninky. Většinou si jdu zkusit startovní bloky, občas i přeskok. Někdy si projdu úsek od přeskoku ke kladině. Musím vědět jaká kladina je, jestli vynáší, pruží. Pokud nevím, ve které dráze poběžím, snažím zkusit všechny. Nemám ráda, když se dlouho čeká, protože pak vychladnu a musím se pořád udržovat. Zjistila jsem ale, že pokud jsem unavená a bolí mě třeba svaly, tak jsem schopná zaběhnout lepší čas. Čím unavenější sem, tím rychleji běžím.

Na závodech se soutěží se dvěma pokusy. Soustředíte se na spíše na ten první, nebo na druhý pokus?

Ano, soutěží se na dva pokusy. Je to pro případ, že v prvním někdo vyběhne dřív, než by měl. Jakmile se jedná o ulitý start, pokus závodníkovi automaticky propadá a musí počkat na druhý. To mě vždycky vystresuje. Když člověk zaběhne v prvním pokusu dobrý čas, má už něco jistého a ten druhý může napálit a je klidnější. Když se mi stane, že třeba nemám ten první čas, tak se vůbec nemůžu soustředit

Když jdete na start, co se vám honí hlavou? Přemýšlíte třeba, jak běžet?

Něž se narovnám do bloku, tak se snažím vůbec nepřemýšlet a nesmím si vůbec nic připouštět. U mě je klíčem k úspěchu prostě běžet a nepřemýšlet o tom. Když se rovnám do bloků, tak to na mě padne, jsem nervózní, ale jakmile vystřelí, tak to ze mě všechno opadne. Je to adrenalin, ale když tě burcují lidi, vydáš ze sebe maximum.

Máte nějaký svůj rituál, bez kterého nevyběhnete?

Všimla jsem si, že vždycky, než jdu do bloků, musím si utáhnout culík. Pak mi popřeje hodně štěstí přítel. Taky mám šťastné tretry. Dostaly jsme možnost pořídit si nové tretry od reprezentace. Tak jsem si vybrala jedny nádherné, ale mám vsugerované, že ty staré jsou dobré, že nosí štěstí. Už jsem si říkala, že vyběhnu v těch nových, ale nakonec vždycky skončím u těch původních.

Mistryně České republiky pro rok 2020 Marcela Vrtalová.Zdroj: Marcela Vrtalová/archiv

Povedlo se vám dostat co české reprezentace žen v požárním sportu. Jak se to podařilo? Oslovili vás sami?

Na závodě v Jablonci sem skončila do pátého místa a běžela jsem rozběh s reprezentantkami, který jsem vyhrála. Hned v Jablonci za mnou pak přišla jedna holčina z reprezentace. Mě to hrozně potěšilo, že si mě konečně někdo všiml. Zeptala se mě na číslo, že by o mě měl zájem i reprezentační trenér. Potom mi přišel oficiální zvací dopis, měla jsem velkou radost.

Má reprezentace nějaké podmínky přijetí? Musíte se třeba pravidelně účastnit nějakých závodů?

Ano, měla bych objet všechny závody Českého poháru v běhu na 100 m s překážkami. Nově musím běhat i soutěže na věži, což je reprezentační podmínka. Nejprve to pro mě byla komplikace skrz kovidovou situaci, protože jsem neměla kde věže trénovat. S reprezentací jsem už absolvovala i první soustředění. Byla jsem z toho nesvá, protože jsem nevěděla do čeho jdu, a co očekávat.

Když přijedete ze závodů, analyzujete své pokusy? Říkáte si, tady jsem třeba měla udělat něco jinak?

Ano, hodně mi to pomáhá i při tréninku. Když se natáčíme, třeba když chodím jednu překážku dokola a pak to porovnáváme, jestli jdu opravdu správně. A to platí i na těch závodech.Mistryně České republiky pro rok 2020 Marcela Vrtalová.Zdroj: Marcela Vrtalová/archiv

Máte nějaký úspěch, který je pro vás obzvlášť cenný? Jaký je váš nejlepší čas?

Za úspěch považuji, že jsem se dostala do reprezentačního týmu žen v požárním sportu. Teď momentálně je úspěch 1.místo v Českém poháru na 100 m s překážkami. Můj nejlepší čas je zatím 16:48, který jsem si zaběhla na mistroství ČR v Ústí nad Labem v roce 2019.

Motivuje vás něco? Máte někdy chuť se na to všechno „vykašlat“?

Nejvíce mě motivují moje výsledky. Když člověk vidí, že se zlepšuji a mám posun, třeba zaběhnutým osobákem. Vidím, že tréninky mají smysl. Další motivací je můj přítel a přátelé, se kterými trénuji a pomáhají mi na cestě k lepším výsledkům. Takové dny má asi každý, že občas se nezadaří a člověk má chuť s tím seknout. Důležité je vytrvat a bojovat, i když se zrovna nedaří.

Dotkly se vás nějak vládní nařízení ohledně situace kolem covidu?

Dotkly se určitě každého sportovce, včetně závodů. Původně určené termíny závodů se zrušily. Bylo to divné období nejistoty. Vezmi si, běháš, snažíš se trénovat, ale vůbec nevíš, jestli to k něčemu bude, zda někam pojedeš. Tak jsme si vytvořili náhradní tréninkový plán, chodili jsme ven po okolí běhat kopce, doma máme takový pokojíček, který je přetvořený v malou jednoduchou posilovničku.

Je nějaký závod váš tvůj oblíbený? Proč?

Mezi můj oblíbený závod patří Třebíčské stovky, mám to kousek na stadion, a hlavně na této dráze trénuji. Není mi cizí, více známých fanoušků dělá tu pravou atmosféru. Člověka to víc nakopne a namotivuje k lepším výsledkům. Mám ráda, když na dráze vidím čáry na tartanu, to mě zklidní, že se na ni soustředím a běžím podle ní, je to taková navigace. Když přijedu někam, kde čára není, jsem z toho rozhozená.

Máte za sebou poměrně pestrý výčet soutěží a požárních disciplín, je přes to všechno ještě něco, co vás dokáže při závodech překvapit, ať už pozitivně nebo negativně?

Přesto, že běhám závody ve stejné disciplíně, každý závod je jiný. Pokaždé může něco překvapit. Příkladem je vypadnutá proudnice na závodech v Praze. Nikdy se mi nic podobného nestalo a během této soutěže to bylo při obou pokusech. Hlavní je nenechat se ničím zaskočit, přejít to mávnutím ruky, a jít dál. Tohle dělají závody, dávají nové zkušenosti, ze kterých se člověk musí poučit.

Jaké máte plány do budoucna? Co budete dělat, jestli vás někdy omrzí stovky?

Mám v plánu zase Český pohár a musím objet ještě závody věží. Pokud to situace dovolí a bude mistrovství světa, určitě bych se chtěla podívat tam. To je můj sen. Když jsem začínala, hrozně jsem chtěla být v reprezentačním týmu, aby si mě někdo všimnul. A jsem moc vděčná, že mi to vyšlo. Až mě jednou stovky přestanou bavit, tak se asi zase vrátím k TFA. Já bych totiž asi nevydržela nic nedělat.

Co byste vzkázala všem, kteří by chtěli zkusit stovky nebo požární sport obecně?

Určitě bych ho doporučila už jen kvůli těm lidem, libí se mi, jak všichni drží při sobě a navzájem se podporují. Pestrost jednotlivých disciplín. Ten adrenalin, když se zadaří a jak to všichni prožívají.

Marcela Vrtalová

Mistryně České republiky pro rok 2020 Marcela Vrtalová.Zdroj: Marcela Vrtalová/archivNarodila se 8. října 1994

Soutěží za družstvo SDH Hvězdoňovice

Nejlepší dosavadní čas 16,48s, zaběhla jej v Ústí nad Labem v roce 2019

Nejlepší umístěním je 1. místo v celkovém pořadí Českého poháru v běhu na 100 m překážek

Mezi její koníčky patří hasičská disciplína TFA, požární útok. Ráda běhá, cvičí v posilovně

Její přezdívka je Máca, má ráda růžovou barvu.