Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Jaký člověk je, se nedá vyslovit, ale namalovat

Třebíč /ROZHOVOR/ - Koho nenamaloval, ten jako by nebyl. Můžete ho zahlédnout na nejrůznějších akcích, na zahrádce u piva nebo jenom tak, ale téměř vždy má v ruce blok, do kterého rychlými tahy tužkou zvěčňuje jednu tvář za druhou. Umělec Boris Kjulleněn pochází z Ruska a v Třebíči žije téměř půlku života.

12.4.2014
SDÍLEJ:

Boris Kjulleněn se věnuje také řezbářství. Sochu Archanděla Gabriela vyřezal ze dřeva staré lípy.Foto: Deník/ Tadeáš Mahel

Na Vysočinu přišel v roce 1980, v době pod sovětskou nadvládou. A jak sám přiznává, nebylo to vždy jednoduché, od lidí se mu dostávalo všelijakých reakcí.

Dnes však mají Třebíčané svého Borise rádi. Svědčí o tom vernisáž výstavy pořádané ku příležitosti jeho kulatých sedmdesátých narozenin, které oslavil v úterý 8. dubna. Na samotnou vernisáž přišlo více než 200 gratulantů, městská knihovna praskala ve švech a dojatý umělec říkal: „Bylo to neuvěřitelné. Nic takového už asi nikdy nezažiji."

Samotná výstava je nazvaná Průřez tvorbou, návštěvníci na ní mohou obdivovat řadu zdařilých kreseb. Mezi nimi jsou také portréty knihovnic, které Boris Kjulleněn na vernisáž připravil jako překvapení. Po-dobný portrét už má delší dobu vystavený i ředitelka knihovny Marie Dočkalová. A protože malíř tehdy neměl po ruce vhodnější materiál, vyvedl jej na krabici od pizzy. Boris Kjulleněn zkrátka svoji celoživotní vášeň nezapře.

Co vás na kreslení lidí, které náhodně potkáváte, láká?

Baví mě dívat se na lidi a hledat, co je na nich zvláštního a zajímavého. Jaký člověk je, se někdy ani nedá vyslovit, ale dá se to namalovat. Někdy je to ale těžké. Občas je obraz hotový za okamžik a jindy s ním strašně bojuji a prostě to nejde. Jednou jsem se snažil nakreslit pána, který byl strašně výrazný a hezký, ale mně ho nešlo nakreslit ani za nic.

Jak vám vlastně lidé říkají?

Říkají mi Borisi nebo Borisku. Kjulleněn je složité, za ta léta, co jsem tu prožil, mi lidi v dopisech příjmení ani jednou nenapsali stejně. Ani s chybou to nebylo stejně. Klidně by už mohla vyjít kniha s variantami mého jména pokaždé jinak.

Kjulleněn ale není typicky ruské jméno, že?

Je finské, můj tatínek byl Fin, maminka Ruska Baranová. Přesněji je to jméno starofinské a znamená spokojený, sytý.

A jste spokojený, když už to máte ve jméně?

Člověk není úplně spokojený nikdy, ale většinou to odpovídá, problémy přejdou a člověk je v pohodě. Věřím, že na jméně něco bude.

Kde jste strávil svoje dětství?

Pocházím z malého městečka, takového jako Třebíč. Jmenuje se Vytěgra, je to město na ruském severu. Narodil jsem se v roce 44, ke konci války. Tatínek v ní byl zraněný a jel domů na zotavenou. No a protože se zotavil dost, jsem na světě (směje se). Ve Vytěgře jsem žil do jedenácti let, potom jsme se s rodinou přestěhovali do Leningradu, rodiče se rozhodli, že nám musí dát nějaké vzdělání. V Leningradě jsem tedy byl od 11 do 36 let.

Předpokládám, že na něj máte jenom ty nejlepší vzpomínky, je to tak?

Samozřejmě. Tenkrát to byl ještě Leningrad, teď už znova Petrohrad, jak to bývalo dříve, město svatého Petra.Vždycky to bylo evropské a velice výrazné město, jako architekti tam v 18. a 19. století pracovali nejlepší umělci své doby, je to vynikající město. Hlavně Ermitáž, kde jsem pracoval 15 let, jako restaurátor, je skvělá. Působení tam bylo štěstí mého života a vysoká škola se vším všudy. A to včetně kultury jako takové, nemluvím jenom o malování.

Myslíte, že kdybyste dospíval někde jinde, byl byste taky výtvarník?

Výtvarník bych byl v každém případě, to mám někde v genech předurčeno, kreslím nepřetržitě odmalička. Ermitáž ale ovlivnila celý můj život. Byli tam vysoce inteligentní a kulturní lidi a výkvět ruské kultury.

Jaká je Ermitáž?

Je to obrovské místo, dá se říct takové malé městečko. Je tam šest velkých paláců, každý má čtyři obrovské budovy a v 60. letech bylo vše propojené na každém patře průchody, po kterých se dalo přecházet z paláce do paláce. Když projdete kolem každého okna, tak to dá dvacet kilometrů chůze, a já tudy první tři roky chodil skutečně hodně, jinak bych se nedostal, kam jsem potřeboval. Já po těch chodbách dokonce běhal. Když tam přijedu dnes, vzpomenu si na to a rázem omládnu a zase po Ermitáži běhám (usmívá se).

Vracíte se do Petrohradu často?

V poslední době jsem byl na operaci se srdcem, tak jsem tam chvíli nebyl, ale jinak tam jezdím každý rok. Pořád tam s některými lidmi spolupracuji, dělám plastiky, v divadle při představení kreslím baletky a podobně.

Kde vůbec hledáte za ta léta tvorby inspiraci?

Inspirace je ve všem a všude. Život je strašně divná, ale zajímavá věc. Je zázrak, že vůbec existujeme, to je neuvěřitelná věc! Život je nepochopitelný a plný absurdity a protikladů, bez kterých by nemohl být. Díky protikladům, jako je tma a světlo, existuje realita. Kdyby člověk nedělal chyby, nebyl by člověkem. Kdyby byl bezchybný, nebyl by potřebný. Bezchybný život nemá smysl, proto taky chyby vznikají.

Přitahují vás protiklady?

Určitě. Vezměte si třeba válku. Válka je hrozná věc, ale díky té hrůze a tomu, že jde o život, namáhá člověk všechny svoje smysly a síly, a tím pádem vzniká pokrok. Každá válka přináší úspěchy. Je to hrozné, ale je to tak.

Je nějaká oblast umění, do které jste se ještě nepustil, a přitom byste chtěl?

Všechno nemůžeme vyzkoušet (usmívá se). Mě ale zajímá umění jako takové, protože umění je podstata lidské existence. Umění vznikalo vlastně od prvopočátku, vždyť i člověk v jeskyni maloval po zdech. Člověk bez umění by nebyl člověkem. Celý náš život je umění, stačí se dívat okolo. Architektura tohoto domu je umění, natočené pivo před námi je taky umění.Umění znamená něco umět.

Sledujete tedy umění jako celek.

Výtvarník má umění před očima pořád. Studuji, kdo co udělal. Všichni totiž tvoříme umění, stačí, když do čehokoliv dáváme srdce a prožitek, tak vzniká inspirace pro umělce. Každý člověk, každé dítě vám otevře další stránku. Picasso říkal, že umění je lež, díky níž poznáváme pravdu. Pravda se nedá vyslovit, lidský život je tak složitý, že se celý nedá obsáhnout. Pravda se dá jenom umělecky ztvárnit. Každé umělecké dílo je navíc emocionální a emoce mluví víc než věda.

Vidím, že vás zajímá také filozofie.

Život je strašně zajímavá, krásná a vzácná věc. Je to zázrak, s dobrým i špatným. Akorát si člověk musí vybrat, k čemu má blíž. Existují lidé, kteří říkají, že život je pravdivější a jistější ve tmě. Zlo má určitou pravdu, ale je to jenom část pravdy, protože kdyby bylo lidstvo jenom zlé, tak zničí sebe samo jedna dvě. Existuje ale síla erotická, mateřská a síla lásky, které nutí lidi tolerovat jeden druhého a milovat, tím pádem život existuje. Zlo většinou vzniká z nepochopení. Ne ze zla, ale z chyby. Zlo je nevyhnutelné stejně jako dobro. A díky bohu za to.

Až tenhle rozhovor vyjde, bude vám už sedmdesát let. Co myslíte, bude to jiné než s šestkou na začátku?

Já tomu nevěřím. Jeden francouzský astronom říkal, že čas je jen výmysl lidí, že neexistuje. Tomu taky věřím, je to o tom, jak se člověk cítí. Já se sice divím, že jsem se dožil takového věku, ale cítím se na šedesát (směje se).

Býváte popisovaný jako kreslíř, malíř, řezbář nebo grafik. Kdybyste měl vybrat jednu oblast umění, která vás nejvíc baví a naplňuje, co by to bylo?

Nejvíc mám rád kreslení a dřevořezbu. Dřevo je vynikající materiál, živý a pro mě fascinující.

Váš syn je vynikající fotograf, vy jste fotit nezkoušel?

Zkoušel, ale nikdy mi to nešlo. K technické stránce života jsem nikdy nepřilnul, techniky se docela obávám. Mně stačí papír, nůž, dláto a takové věci, bere mě manuální práce.

V Třebíči žijete už 34 let. Jste tady doma?

To je těžké říct. To víte, když člověk prožil svoje nejlepší léta v Rusku, tak tam pořád má rodinu a mládí, to jsou nejsilnější zážitky. Tady už jsem si hodně zvykl, ale když jsem přijel, prvních pět let jsem si připadal jako zapomenutý z nějakého zájezdu (směje se).

Nedívali se na vás lidé v té době skrz prsty?

Jo, to bývalo. Teď už mě to vůbec nezajímá, ale dřív jsem si to docela bral, když mi říkali Rusáku. Jednou mi dokonce nějaký pán říkal: „Tak co, dobře ses u nás nažral?" A byl to takzvaný inteligent.

Jací jsou podle vás Češi?

Jsou dost složitý národ, který je těžké definovat. Podle mě jsou taková směsice všech základních národů, které tu byly Němců, Slovanů a Židů. Z toho vznikl takový podivný mix. Češi jednoduše chytají všechno nové, co na světě existuje, a také umí udělat srandu ze všeho. Dívají se na svět s takovým zvláštním humorem.

Rusové to neumějí?

Ale jo, jenomže trošku jinak, trochu drsněji. Rusové jsou taky směsice různých národů, jsou tam národy slovanské, severské, asijské, navíc Kavkaz…

Většina Čechů má Rusa zaškatulkovaného ve stereotypech typu pijan vodky…

(skáče do řeči) Je to částečně pravda, ale je to hodně primitivní pohled. I v Rusku, stejně jako všude, bývají lidé vzdělaní i nevzdělaní, ale myslím, že ruský zájem o světovou kulturu je všeobecně větší než v Evropě. Ruskou duši nebo ruského medvěda lidé pořád vidí hodně jednoduše.

Co jako rodilý Rus říkáte na dění na Ukrajině a na Krymu?

Je potřeba se na to podívat jako u soudu z obou stran. Celé to je strašně složité, protože je v tom navíc zamíchané to, o čem nemluví ani Rusko, ani EU nafta a plyn. A právě blízko Krymu našli Američané jejich obrovské zdroje. Rusko je strašně bohatá země, ovládá strategické energie, které potřebuje Západ. Proto chtěl Západ získat Ukrajinu, aby se přisunul k Rusku. Podstatou všeho není Ukrajina, ta je braná jako možnost přiblížit se k Rusku a to potom rozebrat a sníst. Všem lidem totiž jde o zisk. Bohužel. A z toho vždycky vznikají problémy.

Proč se o nových zdrojích na Krymu nemluví?

Protože by to všechno zvrátilo pocit toho, jaký chtějí lidem navnadit o tamních událostech. Také jde o historické kořeny. Sovětský svaz vznikl na základě starého Ruska, ke kterému patřil nejen Krym, ale třeba také Finsko. Krym nikdy nebyl ukrajinský, je to historicky hodně složité a hodně ruské. Slýchávám názory, že je Rusko pokračování Sovětského svazu, to přitom vůbec není pravda. Spíš si myslím, že Sovětský svaz překočoval do Evropské unie, která lže, jako když tiskne.

Zajímá vás politika hodně?

Zajímá, protože chci vědět pravdu, ale pravdu nám dneska přímo nikdo neřekne. Zvlášť, když je Evropská unie zamíchaná do toho, co se děje na Ukrajině. I přesto i tady vyskakují na povrch pravdivé a kritické věci o tom, že není všechno tak jednoduché, jak se nám Západ snaží podat.

Když se bavíte s přáteli z Ruska, vidí to jinak než lidé u nás?

Já od té doby, kdy na Ukrajině vypukla krize, v Rusku nebyl. Naštěstí máme internet, tam se dá přečíst spoustu různých názorů. A to nejenom ruských, ale i těch, co existují v Evropě, ale k nám se nedostanou. Rusko ani Putin nejsou svatí, ale když slyším tu až přehnanou nenávist…

Štve vás to?

Myslím, že to rozčiluje každého, kdo se to snaží pochopit objektivně. Mně vždy řeknou, že jsem Rus, a proto se na to dívám takhle. Objektivita ale opravdu není tam, kde se někdo snaží prosadit nenávist. Vím, že diktát komunismu byl těžký pro všechny, ale chci říct, že musíme pochopit, že komunistické Rusko je něco úplně jiného než dnešní Rusko. Minulost však smazat nejde, ani Česko nezapomene na 40 let pod Sovětským svazem. To v lidech zůstává.

TADEÁŠ MAHEL

Autor: Redakce

12.4.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Výstava v Zahrádkářském domě ve Švabinského ulici.
22

OBRAZEM: Zahrádkáři pořádají velkou jubilejní výstavu

Ve volebním obvodu Vladislav může k volební urně přijít 756 oprávněných voličů.
5

Volby ve Vladislavi: I občanský průkaz už jsme po rozpečetění urny našli

„Volím topku,“ prozradil vězeň a kuchař Mikuláš Horváth

Lesní Jakubov – Dovařil rajskou a plněnou vepřovou kapsu s opečenými bramborami. A pak už padesátiletý Mikuláš Horváth, „služebně“ nejstarší vězeň rapotické věznice, netrpělivě vyhlížel volební komisi, aby mohl do urny vhodit svůj hlasovací lístek.

AUTOMIX.CZ

Absurdní šikana? Český řidič platil pokutu za překročení rychlosti o 1 km/h

Doby, kdy čeští řidiči mohli nad postihy za dopravní prohřešky spáchané v zahraničí v podstatě mávnout rukou, jsou dávno pryč. Dnes totiž existuje velká šance, že si vás "najdou" i po navrátu do České republiky. Oznámení o pokutě vám přitom může přijít i po několika měsících. A co je mnohem důležitější, pokutu můžete dostat i za naprostou banalitu.

Hlasování začalo, otevřelo se 1 137 volebních místností

Vysočina – Úderem páteční čtrnácté hodiny, kdy v celé zemi začaly letošní sněmovní volby, se na Vysočině otevřelo 1137 volebních místností. Voliči, kteří do nich přicházejí, mohou odevzdávat své hlasy 419 kandidátům, kteří kandidují na kandidátních listinách 24 volebních stran.

Víkend: Koná se drakiáda i setkání s čajomilcem

Třebíč - Autorské čtení, vyprávění cestovatelů, tvoření s dětmi a drakiáda. Takové jsou tipy Denku na nadcházející víkend.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení