Tato „amerika" zaujme doslova a do písmene každého, kdo se v její blízkosti ocitne. Ve skutečnosti totiž Monaco vypadá ještě mnohem působivěji, než na obrázcích. Především záď, kterou po celé šíři zabírají zadní světla velice atraktivního tvaru, vám doslova vyrazí dech. Kromě neskutečně zajímavých tvarů zaujme Monaco především svoji velikostí. Vždyť také kupé dlouhé 5,5 metru a široké dva metry se skutečně nevidí každý den!

Pojďme se ale podívat, co se skrývá pod kapotou. Motorový prostor vyplňuje (vlastně nevyplňuje, protože je zde stále ještě místo minimálně na ještě jeden motor z Fábie) osmiválcový „big blog" 383 (6300 ccm) Magnum se čtyřmi komorami karburátoru. O odvod spalin se stará duální výfukové potrubí. To vše dohromady, s výkonem hodně přes 300 koní a nechutně velkým kroutícím momentem, umí i s takhle velkým autem pěkně zacvičit. Ale nepředbíhejme!

Divoká kočka

Přišla chvíle, na kterou budu dlouho vzpomínat. Ponechme nyní stranou popis toho, jak Monaco dokáže s dunivým brumláním „cruisovat" ulicemi za doprovodu udivených pohledů kolemjdoucích všech věkových kategorií. Ponechme stranou také zastávku na čerpací stanici při nutném tankování. Nádrž je plná a my můžeme probudit divokou kočku dřímající pod tmavě zeleným kabátem Monaca. Stačí jen sešlápnout plynový pedál až k podlaze a pak už jen vychutnávat pocity podobné těm, jaké mají kosmonauti při startu jejich raketoplánu. Nejdříve se odněkud zezadu ozve řev, který dobře známe ze závodů NASCAR. Protáčející se zadní kola si chvíli rozmýšlí, zda se spřátelí s vozovkou, a poté silnice před námi zmizí. Není to však tím, že by jsme ji nedobrovolně opustili. Předek Monaca se totiž v tu chvíli vlivem zrychlení spojeného s měkce naladěným podvozkem zvedne k nebi a svět v postranních okénkách se stane rozmazaným.

Jak se první rychlostní stupeň (chce se říci spíše první kosmický stupeň) chýlí ke svému konci, předek Monaca pomalu klesá k zemi a my si chvíli můžeme připadat jako piloti právě přistávajícího letadla. Ovšem, narozdíl od něj, my nepřetržitě zrychlujeme! Náhle zařadí automatická převodovka 727 Torqueflite „dvojku" a vše se opakuje! A to včetně prokluzujících zadních kol! Pokud není silnice naprosto suchá a čistá, protočí se zadní kola naprázdno i při přeřazení na trojku. Je samozřejmé, že takovéto zážitky lze s Monacem vychutnávat především na rovných a přímých úsecích, protože na projíždění úzkých zatáček není tento vůz stavěný, ale o to přece nejde.

Americká auta dovolují svým majitelům prožívat zážitky, o kterých si řidiči moderních aut mohou nechat jen zdát ve svých nejdivočejších snech. A aby toho nebylo ještě dost, nezbývá nám, nežli doslova zamáčknout slzu v oku, když si uvědomíme, že původní majitel si dopřával jízdu s Monacem v jeho rodné Americe každý den a to navíc ve společnosti dalších úchvatných kousků okolo na silnici. A benzín stál pár centů…

JAN KOTLÍK