„Moštujeme od rána do večera. Paradoxně je na tom teď vrchol sezony lépe kvůli horšímu počasí. Ovoce, které vyrostlo, poškodily kroupy. Kvůli tomu se nedá příliš dlouho skladovat. Aby se nezkazilo a neshnilo, majitelé ho přivezou, aby z nich měli dobrý mošt,“ prozrazuje vedoucí provozu Alois Novák, zatímco lis jede na plné obrátky. Jednu dávku moštu zvládne vyrobit za deset minut.

Po lisu mezitím stoupají jablka, ze kterých stroj vymačkává všechnu šťávu. Nejčastěji mají lidé zájem o mošt z jablek či hrušek. Jiní naopak preferují hrozny, či dokonce zeleninu. „Jde především o mrkev a červenou řepu. Ta je zrovna oblíbená v kombinaci s jablkem,“ přibližuje Novák chutě zákazníků. Takové přísady se však zpracují až na konci dne. „Barví to. A zároveň je náročnější čištění, takže je lepší s tím den nezačínat,“ vysvětluje.

Přestože úroda a počasí hraje letos moštárnám do karet, ne všechno je růžové. I na moštování se projevuje zdražování energií. „Cenu ovlivňuje pracovní síla, odpis zařízení a samozřejmě energie. Před dvěma lety jsme platili za megawatthodinu plynu osm set korun. Od listopadu ale začneme platit tři tisíce osm korun,“ porovnává navýšení cen majitel moštárny.

Mažoretky svým vystoupením okouzlily Třebíč.
Mažoretky svým vystoupením okouzlily Třebíč. Podívejte se na jejich show

Sám přitom nápoje vyrábí čtyři roky. „Je to skoro taková rodinná tradice. Moji rodiče byli sadaři, takže jsem k tomu měl vždycky blízko. Vlastnili jsme doma malý lis,“ vzpomíná Novák. Jelikož má moštárnu s palírnou teprve pár let, patří technologie v ní k nejmodernějším v kraji. K obsluze stačí jeden člověk, o zbytek se postará stroj. „Z větší části je to zautomatizované a velmi rychlé. Výtěžnost ovoce navíc dosahuje sedmdesáti procentům,“ popisuje.

Mošt však brzy kompletně nahradí pálenka. Ta je na výrobu těžší. „Člověk si musí dát pozor, aby správně zvládl kvašení. Pouhé naházení do sudu nestačí. Musí se dodržet proces a hygiena. Když to člověk udělá špatně, tak ve výsledku nemusí mít ani kapku alkoholu po vypálení,“ upozorňuje.

Ani část spotřebovaného ovoce nepřijde na zmar. To, co stroj nezvládne vylisovat na šťávu, napadá do připravené bedny. „Zbylé vylisované části nevyhazujeme. Berou si je totiž od nás například myslivci. A v zimě ovocné zbytky pak používají, aby jimi krmili zvěř. Takže se nakonec zpracuje úplně všechno,“ uzavírá Alois Novák.

Zdroj: Jiří Kašpárek