Prý přibývá žen, které jsou doma, manžel vydělává, ony se doma nudí, a proto sáhnou ke skleničce.

Takto jednoduché to není. Nelze konkretizovat žádnou příčinu, protože každý člověk je jiný. Spíše se jedná o sérii příčin, které vedou k alkoholismu. Padnutí do alkoholu či drog, to je až ta třešnička na dortu předchozího života. Je pravda, že jsou ženy, které žijí v takzvané zlaté kleci. Jsou zajištěné, nemusejí trávit deset hodin v práci. Pak zůstávají doma, kde se třeba cítí osamoceně, zbytečně. A to opravdu může vést k pití. Ale stejně tak máme i ženy, které jsou přepracované, mají dvě zaměstnání, k tomu ještě berou přesčasy a samy se starají o děti. Pak tím ventilem také může být alkohol. Prvně navečer dvojka vína, aby se lépe spalo, pak to postupuje.

Do doléčovacího centra většinou docházejí lidé, kteří byli v protialkoholní léčebně a nyní na sobě pracují. Jsou to spíše ženy, nebo muži?

Ze zhruba dvou třetin muži a jedné třetiny ženy. U žen je to tak, že někdy mívají i problém kombinace alkoholu s psychofarmaky. Muži jsou spíše alkoholici.

Liší se to třeba i podle věku?

Ano. Lidé ve středním věku jsou spíše závislí na alkoholu. U mladších ročníků vedou spíše drogy.

Kdo je Ivo Vítek

- narodil se v roce 1977 v Třebíči
- je absolventem České zemědělské univerzity Praha, Univerzity Hradec Králové a Univerzity Palackého Olomouc
- už dvě desetiletí pracuje v Oblastní charitě Třebíč, nyní jako koordinátor Doléčovacího centra,
K-centra Noe a Probačního programu Most
- ve své práci využívá zkušenosti ze systemického psychoterapeutického výcviku

Dá se popsat nějaký typický alkoholik?

Ne, to není možné. Alkoholici jsou třeba i lidé vzdělaní, kteří chodí do práce. Ale kupříkladu se přepínají, nebo prožili nějakou nepříjemnou životní epizodu, a tak se uchýlí k pití. To se jim vymkne z rukou, jdou jednou do léčby a pak se znovu chytí. V doléčovacím centru máme zkušenosti s lidmi, kteří si staví život znovu, jsou ochotní pracovat. Takovému člověku stačí malé pošťouchnutí či jedna léčba a je předpoklad, že zase bude fungovat bez problémů.

A pak je asi ta druhá strana mince.

To jsou lidé, kteří vyloženě chodí z léčebny do léčebny. Neumějí dlouhodobě abstinovat. Jsou v léčebně a pak chtějí k nám do doléčováku spíš jenom kvůli možnosti někde bydlet a terapeutický program se snaží vynechávat. Pro některé závislé je úspěch i abstinence trvající několik měsíců.

Nedávno se objevila zpráva, že hrozí nedostatek antabusu. Tedy podpůrného léčebného prostředku, který způsobuje nevolnost po požití alkoholu.

Zatím nemáme zprávu, že by byl antabus nedostupný. Naši klienti ho mají k dostání. Pokud by ale byl opravdu nedostatkový, odhaduji, že zhruba pro dvě třetiny našich klientů by se nestalo nic. Antabus při doléčování totiž nevyužívají. U té zbylé třetiny by to asi dopad mělo, ale protože každý člověk je originál, bylo by nutné to s každým z těchto klientů řešit zvlášť. Museli bychom si stanovit, jak nově postupovat, jak to překlenout a co místo toho dělat jiného.