„Nejsem v zásadě proti podpoře žáků ze znevýhodněného prostředí, ale…“ Těmito slovy obvykle začínali kritici inkluze. Například opoziční zastupitel Petr Paul (SPD) souhlasil s tím, že děti s autismem potřebují péči, ale neměli by brzdit dalších dvacet dětí ve třídě.

Další opoziční zastupitel Zdeněk Faltus (ANO) je přesvědčen, že vzdělávání romských žáků musí jít ruku v ruce se vzděláváním jejich rodičů. „Práce s rodiči je součást projektu. Měla jsem možnost s některými z nich pracovat a velmi jim záleží na vzdělání jejich dětí,“ reagovala koaliční zastupitelka Eva Nováková (Žijeme Jihlavou – Piráti).

Zastupitelé se dotkli i tématu mimořádně nadaných žáků, kterých se inkluze také týká. „Kdo je nadměrně chytrý a úspěšný, ten je většinou nenáviděn,“ nebral si servítky Faltus a připomněl, že proti myšlence vzniku třídy pro výjimečně nadané děti se zvedl překvapivý odpor.

Čerstvě schválený dokument Místní plán inkluze pro statutární město Jihlava bude možné hodnotit v horizontu dalších tří let. „Myslím, že je často podceňujeme a projekt nám ukáže, že se všichni velmi mýlíme,“ dodala Nováková.

V nejbližších dvou letech bude inkluze hrazena zejména z dotací, opoziční zastupitelé se ale ptali, co bude potom. Podle radního pro školství Dana Škarky (Fórum Jihlava) se mohou následně specialisté na pozicích psychologů a speciálních pedagogů přesunout do škol. Peníze na jejich udržení získají instituce skrz šablony.

Školy zatěžuje administrace

V kraji Vysočina s Agenturou pro sociální začleňování spolupracují tři města a to Jihlava, Havlíčkův Brod a Žďár nad Sázavou. Právě toto město rovněž aktualizuje plán inkluze na další tři roky. „Je to pro všechny školy náročné, zejména pro pedagogy, kteří pracují se žáky, pro které často nemají kvalifikaci ve smyslu studia speciální pedagogiky,“ uvedl mluvčí žďárské radnice Matěj Papáček. Další zátěží je pak administrace spojená s vykazováním podpůrných opatření a činností. Začlenění do kolektivu pak problém nebývá.

Menší školy žáky se specifickými výukovými potřebami obvykle podporovaly ještě před zavedením inkluze. Dyslexie, dysgrafie nebo dysortografie se dají zvládnout jen drobnou úpravou vzdělávání. „Těžko si ale dovedu představit začlenění žáků s výraznými poruchami učení a zejména chování, kteří narušují výuku takovým způsobem, že na to doplácí všichni ostatní žáci ve třídě,“ řekl například ředitel základní školy ve Zhoři Richard Března.

Ředitelka ZŠ Cejle Marta Kozdas pak hovoří o povinnosti školy poskytovat každému dítěti maximální podporu pro jeho rozvoj. „Samozřejmě při nižším počtu dětí na malotřídkách můžeme plně využívat individuální přístup,“ dodala. Inkluzivní vzdělávání se tam prý daří mimo jiné i proto, že si myšlenku vzali za svou pedagogové. Nebyla jim vnucena, dospěli k ní sami.

Rozčarování

Někteří zaměstnanci škol jsou ze způsobu zavádění inkluze rozčarování. „Největší zátěž je spojená s nutností navštívit pedagogicko-psychologickou poradnu, která stanoví podpůrná opatření a ta se poté musí vyhodnocovat. To zabere spoustu času, o problémech s asistenty pedagoga ani nemluvě,“ řekla pro Deník středoškolská výchovná poradkyně, která si nepřála uvést jméno.

Inkluzi kritizuje kromě jiných také viceprezident Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých ČR Rudolf Volejník. V roce 2016 před celostátním shromážděním v Havlíčkově Brodě uvedl, že nevidomým a slabozrakým dětem inkluze škodí. Lepší jsou podle něj speciální školy, kde školáci trénují i čtení a psaní. „Nevidomé děti v běžné třídě zpravidla sedí potupně někde v poslední lavici spolu s asistentem a pasivně naslouchají okolnímu dění,“ přidal svůj pohled na inkluzi.