Pokládání kamenů iniciuje studentka zdejšího gymnázia Anežka Kotrbová. Jak říká – všechno začalo, když se s dalšími čtyřmi gymnazisty zapojila do česko–německého projektu Příběhy bezpráví.

„Cílem práce bylo zaznamenat příběh lidí z našeho okolí, kteří zažili během druhé světové války bezpráví. Vybrali jsme si studenta budějovického gymnázia, třináctiletého Hanuše Rosenberga,“ vysvětluje studentka.

V květnu roku 1942 Hanuš odjel s bratrem, rodiči, strýcem a prarodiči Bixovými nejdřív transportem z Třebíče do Terezína. Odtud pak do koncentračního tábora Majdanek, který se nacházel na předměstí polského Lublinu. Prarodiče skončili v Treblince. Hanuš byl zavražděn, stejně jako zbytek rodiny.

Jak chlapec vypadal, co ho bavilo a jaká byla atmosféra v rodině, ukazují unikátní domácí záběry. Natočila je Hanušova maminka Terezie. Kluci na nich lyžují, koulují se, bruslí, hrají domácí divadlo a tu a tam se mihne usměvavá tvář některého z dospělých členů rodiny. Ze záběrů dýchá domácí pohoda.

Film se neztratil, zachoval se i díky Borisu Šustovi. Pan Boris Šusta je moravskobudějovickým pamětníkem, který se jako malý přátelil s chlapci Rosenbergovými.

„S rodinou Rosenbergových jsme se dobře znali, starší syn Hanuš byl od dětství mým kamarádem. Vychodili jsme spolu celou obecnou školu. Oba manželé Rosenbergovi byli dentisté a pracovali v ordinaci Jakuba Bixe, otce paní Rosenbergové,“ přibližuje Boris Šusta.

Jak je možné, že snímek přečkal tak pohnutou dobu? „Druhá dcera manželů Bixových paní Hilda se provdala za doktora práv Kejzlara, advokáta v Třebíči. Válku přežila za cenu neustálého ukrývání. Oba manželé jsou pohřbeni na hřbitově v Moravských Budějovicích. Filmy zůstaly zachovány zásluhou pana Kejzlara,“ vysvětluje pan Šusta.

Příběh jedné rodiny z Moravských Budějovic tak díky sedmi kamenům zmizelých nebude zapomenut. V době, kdy se objevují zmínky o popření holokaustu, je zvýšená potřeba si historická fakta připomínat na osudech konkrétních lidí. „Letos uplyne 77 let od zavraždění rodiny Bixových a Rosenbergových v koncentračních táborech. Sedm kamenů zmizelých se stane připomínkou hrůz holocaustu, které se nevyhnuly ani obyvatelům našeho města. Děkuji všem osobám a institucím, které projekt podporují,“ říká Anežka Kotrbová

Stolpersteiny, v Česku též kameny zmizelých, jsou dlažební kostky s mosazným povrchem, vsazené do chodníku před domy obětí holocaustu a nacistického režimu. Ve většině případů se jedná o oběti židovského původu.. Už jich takto byla osazena spousta. Několik se jich nachází rovněž v Třebíči.

Výroba sedmi kusů, věnovaných vzpomínce na Rosenbergovy a Bixovy, vyjde zhruba na 20 tisíc korun. Polovinou částky přispěl budějovický FAOM. Na druhou polovinu byla podána žádost u organizace Mládež kraji Vysočina.