Do zahájení nočního výprodeje, který Hypernova v Třebíči pořádá vůbec poprvé, schází pár minut. „Osm, sedm, šest…,“ odpočítává hlasitě skupinka mladíků. A k proskleným dveřím se už blíží muž s klíčem. První řady se netrpělivě zavlní a hned nato vtrhnou do otevřených dveří. Mnoho nechybělo, a obsluha u vchodu se mohla stát první obětí nákupní horečky.

Skrumáž ale nakonec všichni přežijí bez úhony; nepočítaje modřiny od nákupních vozíků, kterými si bez skrupulí razí cestu ti nejotrlejší.

Uvnitř se dav rozebíhá po nákupní ploše. Podle hroznu lidských těl je hned jasné, kde leží vytoužené nejvíc zlevněné zboží. Ke stolům s oblečením se v první chvíli nedá vůbec protlačit. Lidé z hromady vytahují jednotlivé kusy oděvů, svetry a sezónní kalhoty a mnozí je bez jakéhokoli přeměření nakládají rovnou do vozíků. „Nevadí, že jsou pánské, to nikdo nepozná,“ kárá váhající dospělou dceru matka.

Opodál si jiní nakládají plné košíky svíček proti hmyzu. Prodávají se po koruně. „Kde jste vzal tuhle věc?“ „Tamhle v regále,“ radí si navzájem.

Za pár chvil místo kolem nejlevnějšího sortimentu připomíná bojiště. Z regálů padají na zem tuby a spreje, na zemi se povalují prázdné krabice a útržky papírků. Dutá rána oznamuje, že někomu vypadla na zem levná láhev červeného vína. Ozývá se úpění všech, kteří nestihli a ostatně ani neměli kam uskočit. Obsluha ale rychle zjednává pořádek a za okamžik je podlaha opět čistá a bez střepů.

A na místo se doplňuje nové zboží. Ještě než prodavačka stihne oblečení vyložit, sahají po něm nesčetné ruce přímo do vozíku. „Já ti to podržím, ať můžeš hrabat,“ nabízí se kamarádce náctiletá dívka.

Ve 23 hodin šílenství zvolna opadá. Lidé stojí v několika frontách u pokladen, zpočátku zcela zaplněné parkoviště se z velké části vyprázdnilo. Z prodejny se trousí další a další návštěvníci. „Budeme tu do dvou, Teda jestli vydržíme,“ loučí se s odpovědí jedna z prodavaček.