Humvee dostal do vínku až neuvěřitelné terénní jízdní vlastnosti a extrémní celkovou odolnost. Poprvé slavil své úspěchy ve válce v Zálivu, kde na něj také díky zpravodajství poprvé upřela své zraky široká veřejnost. Doslova celý svět se začal zajímat o tato zvláštní vozidla. Důsledkem byla výroba civilních verzí, která na sebe nenechala dlouho čekat. První spatřila světlo světa v roce 1992. Skutečnost, že se začaly upravené Humvee prodávat i civilistům, má na svědomí populární herec a politik Arnold Schwarzenegger, který byl také prvním zákazníkem a dodnes prý vlastní několik verzí Hummera. Od té doby se našlo mnoho jeho následovníků, kteří nelitovali investovat nemalý finanční obnos a dopřát si jízdu v tomto více než netradičním vozidle.

Nepřehlédnete ho

Hummera H1 můžete potkat i u nás v Třebíči. Nepřehlédnete ho! Jeho šířka je přes dva metry, stejně tak i výška, to vše zabaleno v brutálních hranatých tvarech čistě účelově zkonstruované karoserie. K tomu připočtěme pohotovostní hmotnost přes tři tuny a máme zde vozidlo, které nenechá nikoho chladným! Každého jistě zaujmou i takové detaily, jako jsou například mohutná ocelová oka. Ční skrz přední kapotu a další dvě jsou na zadním čele. Původně sloužila k zavěšení vozidla k vrtulníku nebo k padáku při jeho rychlém výsadku v bojišti.

Samozřejmostí jdou dvě palivové nádrže se samostatnými plnícími hrdly. Zajímavostí je i provedení sání a výfuku, které umožňuje bezproblémové brodění až do hloubky 30 palců, tzn. přes 70 cm! Za zmínku určitě stojí i extrémní nájezdové úhly, stoupavost 60 stupňů nebo schopnost překonat pevnou překážku vysokou přes půl metru. Dieselový motor s osmi válci o obsahu 6,5 litrů, dopovaný turbodmychadlem, dokáže toto monstrum rozpohybovat až na rychlost okolo 130 km/hod!

Hummer H1 je čtyřmístný, ale nedělejte si přílišné iluze o tom, že si pasažéři užijí nějakého pohodlí. Humvee byl konstruován jako bojové vozidlo. Prioritou tedy byly úplně jiné vlastnosti, nežli hýčkání cestujících. Proto se i v civilní verzi osádka Hummeru může cítit tak nějak navíc, jako pouhá obsluha nebo voják, kterého je třeba někam přepravit. Vzhledem k obrovským rozměrům H1 najdeme uvnitř jen čtyři samostatné sedačky, usazené ve velice stísněných prostorech v koutech jinak rozlehlé kabiny. Většinu místa zde totiž zabírá středový „panel", který v původní vojenské verzi nese radiostanici, kulomet a další vojenské vybavení. Zde ale doslova zeje prázdnotou a aby vypadal alespoň trochu využitý, jsou zde nainstalovány výdechy a ovládání klimatizace a držáky nápojů. I tak zde ale pořád zbývá spousta nevyužitého prostoru. A to je daň za tu skutečnost, že i civilista může okusit „slasti i strasti" jízdy v populárním vojenském vozidle, které upoutá svojí výjimečností opravdu každého.

JAN KOTLÍK