Tato dáma má dnes za sebou několik operací, ovšem s optimismem sobě vlastním říká: „Ráda žiju. Až se opět postavím na nohy, určitě vyrazím i na vídeňský punč.“

Od konce války, kdy jednadvacetiletá Maria a celá její rodina narychlo opustily Československo, navštívila Sádek dvakrát. Naposledy před třemi lety. První návštěva se ale odehrála za trochu jiných okolností.

„To bylo v roce 1966. Se sestřenicí jsme sem vyrazily vozem Fiat 600. Na hranicích nám dvě hodiny celníci do šroubku rozebírali auto. Těžko říct, co bychom v tak miniaturním vozítku mohly převážet,“ vzpomíná se špetkou ironie v hlase hraběnka.

Sedmaosmdesátiletá Vídeňanka pochází z rodiny, jíž patřil kromě hradu Sádek rovněž zámek ve Veselí nad Moravou. Druhý jmenovaný nedávno koupil soukromý subjekt, zámek prochází rekonstrukcí, k níž dělá projekt pražský architekt Jiří Soukup ze Studia Anarchitekt. Když pátral po dokumentaci k historickému komplexu, došel až k samotné hraběnce Chorinské. „Zjistil jsem si její telefonní číslo, vytočil je a ona mi telefon vzala. Úžasný moment. Navštívil jsem ji v Rakousku, slovo dalo slovo a vznikl nápad uskutečnit výlet na Moravu,“ přiblížil před třemi lety Jiří Soukup.

V kapli strašilo

Hraběnka Chorinská na Sádek vzpomíná ráda: „Jezdila jsem sem pouze na léto, zbytek roku naše rodina trávila ve Veselí. Rodiče byli skvělí, tatínek mě měl už dost pozdě, i maminka byla starší, milovala jsem je oba moc.“

Hraběnce se vybavují nedělní bohoslužby v čáslavickém kostele nebo palírna vedle hradu, kde se z brambor dělal líh. Nejvíc jí ale v paměti utkvěla hradní kaple. „V ní se totiž děly nevysvětlitelné věci, strašilo tam. Vždycky jsem se hrozně bála.“ Když v roce 2008 procházela jednotlivými místnostmi, neubránila se komentáři: „Tady byla jídelna, tady naše apartmá, tenhle rohový pokojík byl můj. Za tamhle těmi dveřmi začíná podzemní chodba.“

Hradem šaramantní dámu provázel nejen starosta Čáslavic Vladimír Bartes, ale i šestašedesátiletý Zdeněk Černý, vlastník hospodářské budovy náležející k Sádku. Jeho rodina celá staletí Chorinské doprovázela, předci byli jejich úředníky. O podzemní chodbě toho věděl víc než samotná Chorinská: „Podle toho, co říkal můj děda, chodba vede poměrně prudce dolů pod nádvoří, kde je po pár metrech zasypaná. Dřív snad končila až v čáslavickém kostele. Nic ale nevím o tom, že by byl hrad podzemními tunely napojený na jaroměřický zámek.“

Stará paní byla Černému za společnost vděčná, protože jí pomohl vybavit si mnohem víc vzpomínek z minulosti. Jejich setkání nakonec zpečetily dvě skleničky něčeho pro zahřátí. A hraběnčiny vzpomínky na Veselí nad Moravou před válkou? „Koupání v řece, jízda na koni, tenis. Lumpárny se mě netýkaly, já jsem byla dost poslušné dítě,“ říká dnes s úsměvem.

Pracovní tábor v Třebíči

Měsíce těsně po válce až do prosince 1945 trávila v drsných podmínkách pracovního tábora v Třebíči, v prosinci s příbuznými opustila republiku a usadila se v rakouské Vídni. „Začala jsem se živit jako překladatelka z francouzštiny a angličtiny. Pak jsem se vdala, v jednom roce se mi narodily obě dcery. Manžel bohužel za deset let zemřel,“ pokračuje ve vzpomínkách.

Dnes už má vnoučata, její potomci vlastní ve Vídni a v Salcburku restaurace. A v Salcburku také paní Maria letos strávila Vánoce. Tentokrát se nechala dovézt. Ale ještě nedávno, před operací, vlastnila malý citroën, kterým jezdila i po rakouských dálnicích. Rychlá jízda autem, to bylo její, klidně to vytáhla i na sto šedesát. „Dnes už paní hraběnka autíčko nevlastní, prodala je. Ale ona je neuvěřitelná optimistka. Víte, život se s ní fakt nemazlil. Zkusila si svoje. Přesto se se vším srovnala s neuvěřitelnou noblesou. Ona se často směje, když ji navštívím, pokaždé mám pocit, že mluvím s někým stejně starým, jako jsem já. Je duševně nesmírně svěží,“ říká Hana Hermanová, kolegyně architekta Jiřího Soukupa, který kontakt na starou dámu objevil.

Hermanová za hraběnkou dojíždí pro cenné informace, které se hodí při rekonstrukci zámku ve Veselí. „Stará paní hraje ráda bridge, jak to jen trochu jde, cestuje. Teď se například chystá na měsíc za přítelkyní do Mnichova,“ popisuje Hermanová.

Hrad Sádek má od loňska nového majitele, od obce Čáslavice objekt koupil za 13 milionů korun pražský právník Karel Muzikář. Hrad se nachází na kuželovitém kopci, je výraznou dominantou celé jedné části Třebíčska. A díky vinařství v sousedství také oblíbeným cílem turistů po celý rok.