Na třebíčském dispečinku Správy a údržby silnic to v současnosti vypadá jako v úlu. Páteční ráno je pro dispečera Bohumila Veselého vysvobozením. Kruhy pod očima mluví za vše: „Absolvoval jsem za noční dvanáctihodinovou šichtu okolo dvou set telefonátů, převážně s řidiči vozidel údržby. To víte, kalamita,“ svěřil se. Na jeho místě už sedí Pavel Kosička, na obrazovce počítače se mu načítají údaje o teplotě vozovek i rychlosti větru. Hlásiče jsou v Třebíči umístěny na nemocnici a Penny marketu. Obsluhuje tři telefonní linky a několik mobilních telefonů. „Nad ránem jsme uzavřeli silnici mezi Pálovicemi a Bělčovicemi. Poslal jsem tam frézu, nic jiného nepomůže,“ vysvětluje.

Přijíždějící řidič sypače s radlicí Jaroslav Dvořák má před sebou trasu z Třebíče do obce Hory, při zpáteční cestě obhlédne úsek z hlavní silnice na Rokytnici. Jeho tatrovka svítí novotou. Možné komplikace po cestě? „Snad ani žádné, s tímhle projedu téměř cokoliv. Problémy ale někdy působí vyhýbání se velkým protijedoucím vozidlům či vysoké sněhové mantinely podél silnice. Ty teď nejsou. A pěkně s autem cukne, když naberu nečekanou překážku přímo na vozovce, třeba dekl z kanalizace,“ objasňuje.

Až za Markvartice se zdá být vše poměrně v klidu. Ovšem ostrá zatáčka před Štěměchami plná sněhu dává tušit, že bude hůř. Radlice si sice poradí s čím dál častějšími návějemi hravě, ovšem blížící se Předín a Hory jsou vidět jen matně. Bílá tma, kterou vytvářejí poryvy větru a odletující sníh, je nepříjemná. V ten moment tatrovku začne předjíždět jakýsi šílenec v tmavomodrém kombíku. Manévr se mu s obtížemi zadaří na poslední chvíli. Naproti se totiž vynořuje škodovka. Řidič Dvořák jen utrousí peprný výraz, o takových chytrácích si myslí své.

Za Štěměchami se v protisměru objevuje oktávie s majáčkem. Nadměrný náklad, to tu ještě chybělo. Kamion s něčím, co vypadá jako obří nádrže, mírně stoupá a nelze moc počítat s tím, že by jeho šofér hodlal příliš brzdit. Míjejí se o centimetry. Úsek před Markvarticemi, který Jaroslav Dvořák před nějakými dvaceti minutami prohrnul, je opět zavátý. „Tak je to pořád dokola, fouká hodně,“ krčí rameny. Od hlavní silnice na Rokytnici to není tak hrozné, vozovka není pod úrovní okolního terénu, a tak sněhu odolává. Zbytek zpáteční cesty do Třebíče už je opět poměrně bezproblémový. „Sloužíme dvanáctky, od sedmi do sedmi. Za směnu ujedu tak dvě stě padesát kilometrů,“ vypočítává.

Celkově mají silničáři na Třebíčsku šestadvacet vozidel zimní údržby. Před zimou se předzásobili čtyřmi tunami soli, z nichž už je čtvrtina pryč. Větrné počasí má trvat až do sobotního večera.