Fronta se táhne desítky metrů. Značná část příchozích na sobě má dres s písmeny HST a velkou bílou hvězdou v červenomodrém poli. Fanoušci Horácké Slavie Třebíč se dnes přišli oficiálně rozloučit nejen s hráči, které podporovali celou sezonu, ale také se zimním stadionem. Až se zde spolu setkají příště, bude to už v novém prostředí.

Fanoušci hnali hráče Horácké Slavie Třebíč ve čtvrtém zápase série s Litoměřicemi kupředu. Hokejisté se jim za to odvděčili výhrou 3:2 v prodloužení.
Třebíč se do své arény vrátí až roku 2026. Takto lidé prožívali poslední zápas

Rozlučku si nenechala ujít Blanka Kosová z Chlumu u Třebíče, která na hokej v Třebíči jezdí od středoškolských let. Její láska k hokejkám a puku se v rodině dědí. „Mám tady s sebou dceru a ta je také blázen do hokeje. Teď budou kluci hrát v azylu v Moravských Budějovicích, ale to nevadí – budu jezdit pořád. Aspoň o víkendech,“ říká věrná fanynka a po očku sleduje, jak její náctiletá dcera obchází hokejisty a nechává si podepisovat kartičky.

Podobných zájemců o podpisy přišly stovky. V kabině mužů není k hnutí, což ale hráčům rozhodně nevadí. „Jsme příjemně překvapení, kolik je tu lidí. Říkali jsme si, že přijde pár nadšenců, ale tohle je až neuvěřitelné,“ neskrývá radost Ladislav Bittner, který v týmu zastává funkci kapitána. „Věřím tomu, že za námi do Moravských Budějovic jezdit budou,“ dodává Bittner v kratičké pauze mezi podepisováním dresů a dalších suvenýrů.

Fanoušci ale nepřišli jen pro podpisy, mnozí přinesli i drobné dárky. Anebo také něco dobrého na zub – což nejlépe dokazuje dort, který týmu věnovala jedna z fanynek.

Vizualizace nové podoby třebíčského zimního stadionu.
Oprava stadionu v Třebíči vyjde levněji, soutěž stlačila cenu o 90 milionů

Podepisují se i trenéři a celý realizační tým. Hlavní trenér Kamil Pokorný je z množství fanoušků také příjemně překvapený, nostalgii však prý necítí. „Je ale pravda, že na tomhle stadionu jsem jako hráč Jihlavy dal svůj úplně první gól v kariéře. Tehdy jsem byl ještě v přípravce,“ směje se Pokorný. „V Třebíči působím od roku 1989, do té doby jsem byl v Jihlavě a taky v Pardubicích na vojně. Čili jsem tu pětatřicet let. Tu nostalgii ale nahrazuje vědomí, že tu bude opravdu kvalitní stadion. Luxusní, úplně jiný než tenhle. Ty dva roky v azylu budou složité, ale pokud chcete něco vybudovat, musíte se kousnout a tyhle věci vydržet,“ hledí do budoucnosti šéftrenér.

Doslova ikonou nejen Horácké Slavie, ale i zimního stadionu je vedoucí mužstva Luděk Popela. „Na tomhle stadionu jsem působil osmačtyřicet let. Začínal jsem tu ještě v době, kdy nebyl zastřešený,“ vzpomíná Popela, pro kterého je dnešní rozloučení s fanoušky i stadionem zjevně velmi dojemné. „S hráči jsme sezonu oficiálně zakončili ve středu. Seděli jsme v kabině a můžu říct, že ukáply i slzy. Mluvil šéftrenér, jeho zástupce pan Barvíř, pak manažer pan Svoboda. Všichni jsme byli naměkko. Pak jsem měl mluvit i já. Ale já už fakt nemohl. Je to zkrátka kus života, je to ve mně. Dnes jsem třeba vytahoval staré věci a k tomu jsem si vždy představil hráče, kteří tu byli. Nalistovali jsme soupisky od sedmadevadesátého roku a můžu vám říct, že je těžké to pobrat,“ neskrývá své dojetí Popela.

Zřícená střecha třebíčského zimního stadionu.
Na třebíčském stadionu zahynuli dva lidé. Od tragédie uplynulo pětačtyřicet let

Ale i on už se těší na nový stadion. „Zázemí se posune úplně někam jinam. Jsem rád, že se to udělá také pro děti, které zde hrají hokej. Kromě mnoha jiných věcí budou mít malí hráči pět plnohodnotných kabin, které budou plně splňovat všechny normy,“ těší se tento srdcař, který se o zázemí hokejistů začal starat v době, kdy mu bylo pouhých patnáct let.

Tak končí éra třebíčského zimního stadionu v současné podobě. Na tu novou se fanoušci i hokejisté budou moci těšit od roku 2026. Tehdy bude Popela u týmu působit už půl století.