Úplně první zmínky o tamním pramenu sahají až do poloviny osmnáctého století. Ve své knize Krátká zpráva o pozďátecké léčivé vodě nedaleko Třebíče na Moravě (v originále Kurzer Bericht von dem Pozdiateker Gesundbrunnen unweit der Stadt Trebitsch in Mähren) vydané ve Vídni o něm píše Jan Baptista Michael Sagaras.


Zlatý věk lázní


Samotné lázně, nacházející se při Mareckém potoce pod Pozďátkami, pak byly uváděny roku 1837. Tehdy objekt lázní prožíval zlatý věk.
„Bývaly oblíbeným místem, kam chodili Třebíčané na výlet. Lázně, kde se léčil především revmatismus, navštěvovali i hosté ze zahraničí,“ popsal tehdejší dobu Bohumil Bobek, který historii lázní pro skauty zpracoval. Voda navíc prý měla vliv i na mizení pih.


Do současné podoby byla původní lázeňská chalupa přestavěna na počátku dvacátého století.


Dalším významným momentem byl pro lázně rok 1976, ve kterém jej získal Svaz socialistické mládeže a objekt byl adaptován na základnu Pionýra.
Jakési období temna zažíval objekt především po roce 1989, kdy se o něj prakticky nikdo nestaral a v podstatě ležel ladem.


Objekt lázní chytá druhý dech


Teprve v roce 2004, kdy bývalé sirné lázně získala do užívání Okresní rada Junáka v Třebíči, se v té době silně zdevastovanému objektu začalo opět blýskat na lepší časy.


„Objekt byl před námi sice užíván, ale ne udržován. Podle lidí, s kterými jsme mluvili, tam poslední opravy byly provedeny někdy v sedmdesátých letech,“ popsala neutěšenou situaci Jaroslava Sládková, manažerka objektu.


Podle jejich slov se pravděpodobně nikomu nechtělo do budovy investovat. „Jenom střecha nás stála milion korun. Neobešli bychom se však bez spousty brigádnických hodin, které tam byly odpracované,“ dodala.


Díky tomu může dnes budova sloužit nejen k akcím skautů z Třebíčska, ale celé mládeže z regionu.


„Devadesát procent využití objektu je na akce pro mladé. Většinou z regionu, “ řekla Sládková.