To auto zvenčí vypadá jako každé jiné, snad až na loga sponzorů. Uvnitř si však pozorné oko všimne několika věcí navíc. Na volantu je jakási koule, na řadicí páce je nástavec a z páčky, která ovládá blinkry, trčí dlouhá tyčka. „Tomu se říká tykadélko. Jednoduše řečeno je to prodloužený blinkr,“ vysvětluje majitel vozu Michal Kalenda.

O jednorukém umělci z Třebíče jsme v Deníku již psali. Sháněl peníze na speciálně upravené auto, se kterým by mohl jezdit prodávat keramické výrobky spolku Míša & Míša. Pomocí takzvané crowfundingové kampaně tedy oslovil veřejnost, která se mu na auto poslala přesně 369 227 korun. „Přispělo přes dvě stě dárců. Hodně pomohl i Rotary Club. Auto je z druhé ruky, přede mnou ho měl už jiný handicapovaný. Ale je z roku 2015 a má najeto teprve padesát tisíc kilometrů, takže je jako nové,“ neskrývá svou radost mladý malíř.

Následně vysvětluje, k čemu je ona koule u volantu a nástavec na řadicí páce. „Mám jen jednu ruku, takže ta koule je pro lepší úchop. Je to výborná věc, nemusím nijak ručkovat. Někdy si musím volant ale přidržet i nohama. Třeba na kruhovém objezdu, když potřebuji vyhodit blinkr,“ popisuje Michal. „Na šaltrpáce je ten nástavec proto, abych nemusel mačkat přímo na tlačítko, které ji uvolňuje. Bylo by to pro mě obtížné.“

Podle něj jsou tyto tři pomůcky naprostý základ. Mnozí handicapovaní mají ještě více úprav. „Jinak je to prostě normální auto s automatickým řazením. Klíčky při startu používat nemusím, zapalování je na tlačítko. Stěrače i světla jsou automatické. To už je dnes úplně běžné. A protože nejsem vozíčkář, nepotřebuji mít ruční ovládání plynu. Je ale pravda, že ze šlapání na pedál jsem měl zpočátku trochu strach. Na pravé noze mi chybějí prsty, nemám v ní takový cit, ale už jsem si zvykl,“ říká Kalenda.

Michal Kalenda s jedním ze svých obrazů.
Michal Kalenda z Třebíče i bez ruky maluje nádherné obrazy, podívejte se

Ten má řidičský průkaz už dva roky, řídit může ale až nyní. „Rád se teď projíždím, užívám si to. Když někdo namítne, že teď je benzin drahý, tak se pousměji. Já znám jen současnou cenu benzinu. Pokud se mi někdy podaří natankovat pod čtyřicet korun, tak to pro mě bude úlet,“ usmívá se Michal.

Novopečený řidič má při řízení jediný problém. „Na ty ženský se nesmím při řízení dívat. To je nebezpečný. Ani reklama na billboardu mě tak nerozptýlí,“ pobaveně mrká, zatímco na přechodu pouští pohlednou slečnu.

Kdo je Michal Kalenda

Žije v Třebíči, pochází z Hrotovic.

Když mu bylo sedm let, zasáhl ho silný elektrický výboj. Ten mu projel tělem, připravil ho o pravou ruku, spálil levou, přišel o prsty na pravé noze. Týden pak ležel v kómatu.

Odmala měl malířské nadání, které rozvíjel i po svém úrazu. V nemocnici, kde strávil přes půl roku, maloval i nohama.

Je členem třebíčského sdružení Míša & Míša, které pomáhá handicapovaným.

Obsluhuje v obchůdku, který sdružení provozuje na třebíčském Karlově náměstí. Zde i maluje a vyrábí keramiku.

Auto potřeboval právě proto, aby mohl výrobky vozit po trzích v okolí Třebíče.