V případě želivské léčebny tedy skutečně nejsou. Soudě alespoň podle slov jejích zaměstnanců. Ti se zanícením brání svou náročnou a nelehkou práci zuby nehty. Pro někoho možná záhada, pro ně určitě poslání.
Nutnost však dosáhne u člověka všeho, co chce. A to i přesto, když si léčebnu chválí sami klienti.
Pakliže ředitel ušetřit musí, je zrušení prostě tou nejlepší variantou. Nejlepší možná pro něho.
Ať se pak tedy nediví, když ti, kteří do teď něčemu věřili, o to hodlají také bojovat.
Starosta pak nebrání pouze lidi, které by zrušení jejich pracovních míst vyhnalo na dlažbu, ale také princip.
A tak, ať už válka dopadne jakkoliv, proč nezkusit vyhrát alespoň bitvu. A že se konec roku kvapem blíží? Lépe to zkusit pozdě než nikdy.
