Štíhlá plavovláska se vší silou snaží udržet rovnováhu. Nakonec ale gravitace vítězí. Na rozhoupaném pontonu ztratí blondýnka balanc a v tu ránu je ve vodě. Na druhé straně řeky jí na břeh pomáhá její přítel – který zažil před několika vteřinami totéž. Extrémní závod Gladiator Race, který se právě koná v Třebíči, si vybral další daň.

Běh přes vratký můstek je jednou z nejnáročnějších, ale také nejvtipnějších překážek, které účastníci musejí během závodu zdolat. „Je to zábava. Tak jsme se vykoupali, no co. Vždyť tomu počasí přeje a aspoň se v tom vedru zchladíme,“ směje se zmíněná dvojice a utíká pryč.

Což o to, spadnout do vody ještě není nijak zlé a každý, koho to potkalo, bere podobnou zkušenost s humorem. Horší to má mladík, který upadl na Karlově náměstí. Tam musejí závodníci opatrně přejít přes natažené pásky. Ty jsou sice jen asi dvacet čísel nad dlažbou, ale ta je pořádně tvrdá. Což svalnatý mladík poznal na vlastní kůži. „Spadl hodně špatně. Vypadá to na vykloubené rameno,“ říká dívka, která na překážku dohlíží a která zavolala zdravotníky.

Už zdálky je patrné, že mládenec má velice silné bolesti. Aby úplně nezkolaboval, záchranáři ho pokládají na nosítka a dávají mu infuzi.

Netradiční prohlídka Třebíče

Naprostá většina ze zhruba dvanácti stovek závodníků však toto klání absolvuje bez potíží. V Třebíči se Gladiator Race koná podruhé, přičemž organizátoři stejně jako loni celý jeho průběh pojali jako netradiční prohlídku města. Běžci startují na Podzámecké nivě, míří na Polanku, přes řeku zpět na nivu, pak zase přes řeku, následně do centra, do Kočičiny, tam si udělají kolečko opět přes řeku na paddleboardech, následně musejí zdolat kopec na Hrádku a v samém závěru probíhají kolem památek zapsaných v Unesco, tedy židovským městem, zámeckým areálem a kolem baziliky svatého Prokopa.

Na trase je více než dvacet nezvyklých překážek, na nichž musí závodníci projevit nejen svou sílu, ale také mrštnost a zručnost. „Ty vodní překážky jsou novinka,“ ukazuje na paddleboardy a pontony Martin Hobl z třebíčského OCR týmu, který Gladiator Race v Třebíči pomáhal připravit. „Já osobně na ty pontony asi půjdu pomalu. Jak jsou mokré a čím těžší člověk je, tím má větší pravděpodobnost, že uklouzne,“ zamýšlí se Hobl.

Pády z pontonů se zájmem pozorují opodál sedící rybáři. Na dotaz, zda jim závodníci neplaší ryby, vrtí hlavou. „Já bych naopak nejradši chytal hned u těch pontonů. Tam je teď zvířené dno, to mají ryby rády, tak jich tam určitě bude hodně,“ vysvětluje zkušeně jeden z vyznavačů Petrova cechu.

Zjevně se už těší, až závody skončí a on se bude moct přemístit o padesát metrů dál. K večeři asi bude kapr na modro.

Cíl je opět na Podzámecké nivě. Jako poslední překážku musejí běžci zdolat vysokou dřevěnou stěnu. To se před několika vteřinami podařilo Martinu Sokolovi, kterému hosteska na krk stejně jako všem ostatním věší hned v cíli medaili. „Na závody jezdím často, ale dnes úplně spokojený nejsem. Mám špatný čas, dvaapadesát minut. Bylo hrozné vedro,“ říká Sokol, který do Třebíče na Gladiator Race přijel z Blanska.

Na tváři mu však hraje úsměv. Stejně jako všem, kteří dobíhají do cíle. Je na nich vidět, že je závod Gladiator Race v kulisách Třebíče bavil.