Mladý muž namíří fotoaparát na louži před sebou a zmáčkne spoušť. Člověk bez širšího vnímání světa by jen zakroutil hlavou – nač fotit kaluž? Mladík na její hladině ale vidí krásný odraz protější skály a mraků na modrém nebi. „Chodím fotit i večer. Foťák mám svůj, fotky si zpracovávám v počítači a ukazuji je kamarádům. Je to zábava,“ culí se fotograf Olda a posluchače hned zarazí jeho obtížnější vyjadřování.

Olda je totiž klientem třebíčského stacionáře Úsměv. Tedy organizace, která pomáhá lidem s mentálním a kombinovaným postižením.

Zpravodaj ČT v USA Bohumil Vostal na besedě ve své rodné Třebíči
Zpravodaj Bohumil Vostal psal své první texty pro Deník, v Třebíči pokřtil knihu

Kolem je podobných fotografů více, všichni z Úsměvu a všichni mají v rukou fotografické přístroje. Někdo v podobě skutečné zrcadlovky, někdo v podobě mobilu. Na zařízení ale nezáleží, důležitá je představivost, kterou v těchto lidech rozvíjí profesionální fotografka Michaela Vostalová. Ta má v Třebíči ateliér, dříve ale, ještě pod dívčím jménem Hasíková, pracovala jako fotoreportérka pro Deník. „Cítila jsem, že chci sebe i své fotografování posunout trošku dál. Zajímala mě právě tato sociální oblast, a proto jsem si udělala kurz na pracovníka v sociálních službách. Tehdy jsem začala v Úsměvu a Denním centru Barevný svět také připravovat fotodokument, a tak jsem se tam často s foťákem vracela,“ vysvětluje Vostalová.

Jednou ji napadlo založit pro klienty fotokroužek. „Všimla jsem si totiž, že jsou tam i hodně tvůrčí lidé. Mnozí budili dojem, že by je focení mohlo zajímat. Tak vznikl projekt Fotíme bez bariér, v němž mě podpořilo i město Třebíč,“ doplňuje fotografka.

Křest knihy Portrétoval anglickou královnu v třebíčské knihovně. Autorem knihy o sochaři Frantovi Bělském je třebíčský rodák Bohumil Vostal.
Bohumil Vostal pokřtil ve své rodné Třebíči knihu o sochaři královské rodiny

Právě Olda je jeden z těch, kteří fotografují často. „Ten je jeden ze zkušenějších, fotil ještě předtím, než jsem kroužek založila. Posílá mi moc pěkné fotky, zrovna nedávno to byly třeba snímky Měsíce,“ podotýká Vostalová.

Ta se s klienty schází dvakrát týdně. Někdy jdou k ní do ateliéru, jindy vyjíždějí do přírody či chodí různě po městě. „Předtím jsem nefotila, ale začalo mě to bavit. Co teď vidím, to vyfotím,“ vysvětluje Lucie, která je na vozíčku.

Výstava fotografií

To Richard už fotografuje delší dobu. „Začal jsem ještě předtím, než nás oslovila Míša. Baví mě to, hlavně focení přírody a baziliky. A taky budu mít fotky na výstavě,“ usmívá se mladý muž.

Právě výstava fotografií bude hlavním mezníkem jejich tvorby. Nikoli však vrcholem, protože vernisáž bude 13. prosince, nicméně kroužek má pokračovat i poté. Zajímavé je místo samotné výstavy. „Bude to takzvaná pop-up forma, tedy v nezvyklé lokalitě. V našem případě to bude bývalá prodejna bílé techniky v Hálkově ulici v Třebíči. Výstava je navíc putovní. Asi nejzajímavější místo, kde ji lidé budou moci zhlédnout, je Želivský klášter na Pelhřimovsku. Ale budeme vystavovat i jinde po Třebíčsku, třeba v Jaroměřicích či Hrotovicích. Jedna výstava bude také v Jihlavě,“ upozorňuje Vostalová.

Podle ní mají členové kroužku talent, který na první pohled není patrný. Proto je potřeba jejich um nadále rozvíjet. „Od Nového roku chci proto s kurzem pokračovat. Ráda bych, aby fotografie využili třeba jako ilustrace k básním. Radost mám zejména z nově vzniklé spolupráce s jedním klientem Úsměvu, který má právě básnické nadání, a expozici proto doprovodí svými verši. Ty napsal na míru k tématům, které zpracováváme fotograficky, “ doplňuje profesionální fotografka, pod jejímž vedením se rodí fotografové noví. Možná s handicapem, zato ale s viděním světa, které řada „běžných“ lidí nemá.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Třebíčští fotografové slaví jubileum. Jejich dvacetiny připomíná výstava

Zdroj: Deník/Milan Krčmář