Co vedlo Američany k tomu, že vyrobili, kupovali a následně používali takové auto? Auto, které je dodnes uctíváno a stalo se jedním z kultovních vozidel USA. Ford Ranchero! Je to osobní auto nebo náklaďák? Ani jedno ani druhé a přesto od každého trochu. Utišme ale na chvíli emoce, které toto auto vyvolává, a pojďme se ponořit do historie.

Historie

Ford Ranchero byl představen v roce 1957. Jednalo se o křížence trucku a osobního vozu. Ano, opravdu „trucku", protože vzhledem k robustnosti dokázalo Ranchero přepravit ještě o něco více kilogramů nežli čistokrevný truck Ford série F v základní tonáži. Výhodou oproti nákladnímu pick-upu však byl fakt, že Ranchero vycházelo z osobního vozu, a proto mohlo svým uživatelům nabídnout mnohem více komfortu, celkového pohodlí, lepší jízdní vlastnosti a také luxusu. Ranchero bylo možné vybavit například dvoubarevným lakováním, polstrováním přístrojové desky, bezpečnostními pásy a dalším. Mezi motory bylo možno zvolit základní řadový šestiválec 3,7 litrů nebo i vidlicový osmiválec s obsahem 352 kubických palců, tedy 5,8 litrů. Ford tedy začal vyrábět vůz, který žádná jiná automobilka nenabízela. Jelikož vyplnil mezeru na trhu, kterou mnozí Američané, obzvláště farmáři, shledali jako velice zajímavou a atraktivní, mohl si užívat stoupající prodej modelů Ranchero. Konkurenční General Motors zareagoval až v roce 1959 Chevroletem El Camino.

Ford Ranchero během své výroby, která skončila v roce 1979, několikrát změnil svůj kabát. Světlo světa spatřilo celkem sedm generací typu Ranchero. Která z nich je nejlepší? Fanoušci a sběratelé vám odpřísáhnou, že každá generace má své osobité kouzlo. V každé generaci najdeme mnoho zvláštností a netradičních, pozornost přitahujících tvarů.

Zažít na vlastní oči a uši!

V Třebíči můžeme obdivovat Ranchero poslední sedmé generace. Ta se zrodila na základě Fordu LTD II, se kterým také sdílí přední část karoserie. Tím ale podobnost končí. Dále je vše úplně jinak. Dlouhé dveře bez okenních rámu ohraničuje střecha kabiny, která plynule přechází vzad a navazuje na korbu zadní části, která je ukončena velkými stojatými koncovými lampami v rozích zadního čela. Nelze než obdivovat úchvatně členitou přední masku, která je typickým představitelem módy sedmdesátých let minulého století. Vše pak podtrhují masivní chromované bezpečnostní nárazníky s tlumiči nárazu.

Třebíčské Ranchero bylo vyrobeno v roce 1978 a od svého narození si do sytosti užívalo slunných dnů v Kalifornii. V roce 1998 bylo odprodáno a dovezeno do České republiky. Jeho nový majitel si u nás užíval bezstarostnou jízdu Rancherem až do doby, kdy „odešla" převodovka. Poté byl Ford odstaven a rozebrán s vizí pozdější renovace. K té však už nedošlo a Ranchero putovalo k dalšímu majiteli, tentokrát do Třebíče. Ranchero prodělalo kompletní opravu mechanických částí i karoserie, která dostala černý matný lak ve stylu Rockabilly.

Pod kapotou najdeme největší motor, který mohlo Ranchero dostat, a to osmiválec s obsahem celých 400 kubických palců! Ano, kalkulačka nelže, po přepočtu opravdu dostaneme rovných 6,6 litrů! Horké spaliny odvádí duální výfukový systém s osobitým zvukem a s vývody po stranách vozu před zadními koly. Celkově lze konstatovat, že „zažít" Ranchero v třebíčských ulicích na vlastní oči a uši je velice příjemným osvěžením vzbuzující vzpomínku na doby, kdy každému autu vdechoval život návrhář a tým techniků, kteří do něj dávali i kousek svého srdce!

JAN KOTLÍK