Tak tedy, byl jednou jeden Honza… Tedy přesněji ředitel národního podniku Tatramat ve slovenském Popradu, celým jménem Jan Duchnický. V roce 1969 byl milý Honza i se svou chotí Lidií vyslán zaměstnavatelem na služební cestu do zaslíbené země. Tou zemí byly Spojené státy americké. Zde, během plnění svých pracovních povinností, se však Honza také samozřejmě pustil do poznávání této země a všeho, co k tomu patří. A tak se také stalo, že jednoho dne zavítal do prodejny nových automobilů firmy Ford. Zde ho přímo zaujal Ford Fairline 500 s karoserií sedan. A zalíbil se mu natolik, že ho zatoužil vlastnit.

Zázraky se dějí

Teď si možná řeknete, že se ten člověk musel docela zbláznit! Zapomněl snad, že přijel z komunistického Československa? Ale pozor! Pohádka pokračuje.

A protože v pohádkách se dějí zázraky, nějakou dobu po návratu do své domoviny za milým Honzou přicestoval i zbrusu nový Ford Fairline model 1969, a to ještě ke všemu se speciální příplatkovou výbavou. Jak je to možné? Inu, i takhle tehdy mohla vypadat odměna za dobře uzavřený obchod v USA. A stejně jako v pohádce, Honza za vysněný vůz nemusel zaplatit ani dolar, tedy vlastně ani korunu. Forda totiž oficiálně zakoupil n. p. Tatramat jako služební vůz, který Honza, jak se říká, „vyfasoval".

A tak začaly krásné dny, kdy se náš Honza z pohádky proháněl ve Fairlinu, a to prosím, zcela zadarmo. Ale jelikož nic netrvá věčně, tak se i tahle pohádka začala chýlit ke konci. Honza zestárl a musel, chtě nechtě, do důchodu. Se svým Fordem se však nechtěl rozloučit a tak ho odkoupil do osobního užívání. Pro nás motoristy však pohádka pokračovala dál. Fairline dostal tažné zařízení a začal sloužit Honzovi a jeho ženě Lidii jako průvodce na cestách s karavanem za zády.

Pohádka definitivně končí odchodem našeho hlavního hrdiny do automobilového nebe, kde se nyní určitě prohání v těch nejlepších vozech. A jeho věrný přítel Fairline? Bohužel, synové nesdíleli tatínkovu zálibu v americkém voze a různými cestami se ho pokoušeli prodat. První inzerát se objevil v roce 1993. Tehdy však Ford nového majitele nenašel z důvodu vysoké ceny. Na inzerát tenkrát odpověděl i Petr Jůn z Hrotovic, místní entuziasta amerických Fordů. A tady začíná naše další pohádka. V roce 2003 při brouzdání internetem Petr opět narazil na auto, které před deseti léty bylo na prodej. Tentokrát se však jednalo o jeden z oněch již neaktuálních inzerátů, zastrčených na téměř nenavštěvovaných stránkách, ale zato cena již byla akceptovatelná. Na svůj mail obdržel odpověď až po dlouhých třech měsících a v něm bylo telefonní číslo na současného majitele. Ovšem, číslo již neexistovalo, došlo k přečíslování telefonních uzlů. Zkrátka po dlouhém pátrání a putování nakonec Petr stanul pod Nízkými Tatrami, aby spatřil zanedbaný, odstavený a nikým nechtěný Ford Fairline 1969 z naší pohádky. Po drobných opravách nutných k znovuzprovoznění léta stojícího vozu se Fairline s najetými pouhými 43 tisíci mílemi dnes těší skvělé kondici a ve své garáži je konečně po dlouhé době hýčkán tak, jak si zaslouží.

Kazety a zesilovač

Ford Fairline 500 z roku 1969 má pod kapotou vidlicový osmiválec 302 cui (5.0 litru) ve spojení se třístupňovou automatickou převodovkou. Ze zvláštní příplatkové výbavy jmenujme například kazetový přehrávač se zesilovačem a dokonce barevným grafickým ekvalizérem, přídavný chladič oleje motoru i převodovky, nebo černou vinylovou izolaci střechy. Petr pak ještě oproti originálu přidal duální výfukové potrubí a už mu nic nechybí ke štěstí! A pak, že pohádky jsou jenom pro děti…

JAN KOTLÍK