Pokud si v záplavě domů některého nevšimnete, nevadí. Stačí, když zvednete oči a podíváte se na dominantu města, která je vidět ze všech světových stran, a tou je městská věž. Už téměř 150 let ji zdobí krov od stavitelské firmy Herzán.

Ale pěkně po pořádku. Historie rodu Herzánů sahá do počátku 18. století a až do současnosti její členové výrazně měnili tvář města.

„Můj prapředek Martin pocházel z malé vesničky Neslovice u Moravského Krumlova. Dodnes se nad ní vypíná lesnatý kopec Herzán, jehož název zřejmě připomínal, že právě zde získávala místní tesařská firma dřevo. Martin je považován za prvního člena naší dynastie, který se zabýval tesařským řemeslem. Na stejnojmenném kopci jsem se byl před časem podívat,“ přibližuje pokračovatel dynastie a městský architekt v jedné osobě Lubor Herzán.
A hned dodává: „V roce 1807 získal jeho vnuk Jan Jiří tesařský výuční list. Přišel do Třebíče a přiženil se do rodiny zdejšího tesařského cechmistra Ondřeje Thomerleho. Později se stal předsedou třebíčského tesařského cechu, osamostatnil se a založil stavební firmu, která po 140 let podstatně ovlivňovala stavební vývoj města.“

Nová podoba věže

Dominik Václav zdědil po svém otci Janovi prosperující firmu, fortel a co víc – i dar obrazotvornosti při zpracovávání návrhů staveb. Ve dvacátých letech 19. století postihly Třebíč hned dva ničivé požáry. Oheň zachvátil nejen domy měšťanů na náměstí, ale i již zmiňovanou městskou věž. Plameny spolykaly celou střechu. Provizorní stanová pak na jejím vrcholu vydržela čtyřicet let. Až na přání radních právě Dominik Václav navrhl, vypracoval a jeho firma postavila báň, která zdobí věž dodnes. To se psal rok 1862. „Prapraděda neměl v podstatě z čeho vycházet. Přesné plány původní střechy neexistovaly. Dnešní podoba zastřešení je jeho dílo, od návrhu, přes její stavbu. Opláštění mědí už ale dělala jiná firma. Kopie stavebních výkresů jsou dodnes k vidění ve věži,“ doplňuje Lubor Herzán.

K městské věži se váže i jedna z historek. Když byla střecha hotová a došlo ke slavnostnímu otevření, syn Dominika Václava Karel si na ochozu přiťukl sklenkou vína se stavbyvedoucím. Oba pak pohárky shodili dolů. Právě Karlova sklenička se po dopadu na zem nerozbila. „Sklenička se pak jako významná památka zachovala v naší rodině. Myslím, že tam ještě pořád někde je, jen se nám kvůli stěhování někam schovala,“ doplňuje příběh městský architekt.

Dílem Dominika Herzána je i kostel svatého Marka v nedalekých Beneticích, um moravští zedníci předvedli i ve Vídni, když stavitelství Herzán rekonstruovalo kostel na Mariahilferstrasse.

Koncem předminulého století už rodinnou firmu spravoval Josef Herzán. Společně s Reimundem Wolfem postavil budovu třebíčského gymnázia, sokolovnu ve Smrtelné ulici, která v roce 1991 ustoupila stavbě budovy kina a divadla Pasáž. Nesmíme zapomenout na kino Moravia či dnes už rovněž neexistující Spolkový dům Sušil s kinem a orlovnou.

„Mít stavební firmu tehdy znamenalo umět hned několik profesí najednou. Od architektonických návrhů přes zedničinu a tesařinu až po, dnes bychom řekli, realitního makléře. Naši předkové to měli celkem dobře vymyšlené, to musím uznat. Koupili pozemek, vykopali obrovskou díru a naplnili ji vápnem. Pak ho nechali v té jámě třeba třicet let zrát. Omítka z takového materiálu pak vydržela celou řadu let. Příkladem může být dům U Lautnerů v Jihlavské bráně, jenž byl postaven v roce 1923, a ta fasáda je původní a drží dodnes. Ta byla dílem posledního majitele rodinné stavební firmy – Jaroslava,“ vysvětluje Lubor Herzán.

Stavební firma herzán končí

Jaroslav Herzán, další z rodu, je podepsán mimo jiné pod takovými třebíčskými stavbami, jako je budova okresního soudu, železobetonové výrobní haly papíren v Přibyslavicích, Masarykovou vyhlídkou na Hrádku i pravoslavným kostelem, vyprojektovaným A. V. Kolomackým, který stojí na třebíčském Gorazdově náměstí. Podle návrhu architekta Fuchse realizoval Jaroslav Herzán stavbu budovy Městské spořitelny na Karlově náměstí v Třebíči.
Rokem 1948 historie stavební firmy Herzán končí. Postaral se o to komunistický převrat. Bohužel právě v této době došlo ke ztrátě archivu, který potomci Herzánů uchovávali z generace na generaci a z něhož se podařilo zachránit jen nepatrné zlomky. Další pokračovatelé rodinného řemesla už pracovali výhradně jako architekti. Jiří Herzán, otec Lubora, byl celý život zaměstnán ve Stavoprojektu Jihlava. Navrhl kulturní dům v třebíčské Borovině, podle jeho projektu bylo upraveno náměstí Svobody v Jemnici či provedena přístavba třebíčské geodézie.

„Původně jsem vůbec architektem být nechtěl. Měl jsem jiné plány, na gymnáziu (tehdy střední všeobecně vzdělávací škole) jsem spíš tíhl k přírodě. Až v polovině maturitního ročníku se to nějak zlomilo a já si podal přihlášku na architekturu. To tehdy byla výběrová škola. Měl jsem docela štěstí, psal se rok 1968 a se svým kádrovým posudkem bych se o rok dříve a vlastně ani později na vysokou už stěží dostal,“ říká Lubor Herzán.

Stejně jako jeho otec nastoupil do jihlavského Stavoprojektu, nějakou dobu působil i v třebíčském stavebním družstvu. Na svém kontě má projekty několika rodinných a bytových domů či prodejen. Od roku 1991 působí na třebíčské radnici. I jeho zásluhou byla bazilika svatého Prokopa, spolu s židovskou čtvrtí a hřbitovem, v roce 2003 zapsána na prestižní seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.

„Přitom od poloviny 70. let 20. století byla židovská čtvrť asanačním plánem centra města určena k plošné demolici a také židovský hřbitov měl namále. O tom, že to nebyly plané výhrůžky, svědčí nesmazatelné jizvy na organismu městského centra, jizvy, které se dodnes nepodařilo zcela zhojit,“ podotýká Lubor Herzán. Rodinnou tradici architektů do budoucna ponese Dominik Herzán, který nedávno ukončil studium architektury v Praze.

Dynastie stavitelů Herzánů

Josef Herzán (1748 – ?) první z rodokmenu
Jan Jiří Herzán (1783 – 1838) se roku 1813 osamostatnil a založil v Třebíči stavební firmu, která po 140 let podstatně ovlivňovala stavební vývoj města i okolí
Dominik Václav Herzán (1813 – 1880) – kostel v Beneticích, krov třebíčské městské věže dle vlastního návrhu, půdní stavba lesovny Valdštejnovo zátiší u Svatoslavi
Martin Herzán (1815 – 1875) – Národní dům na Karlově náměstí v Třebíči
Josef Herzán (1853 – 1920) – budova Gymnázia na Masarykově náměstí, sokolovna ve Smrtelné ulici, secesní vily v ulici Dr. Antonína Hobzy, kino Moravia, Spolkový dům Sušil s kinem a orlovnou (vše v Třebíči)
Jaroslav Herzán (1894 – 1957) – Okresní soud Třebíč, Sokolovna Rouchovany, železobetonové haly v Přibyslavicích, Masarykova vyhlídka, nová mlýnice Homolkova mlýna na Jejkově, pravoslavný kostel na Gorazdově náměstí v Třebíči, přístavba balkonu a provaziště Národního domu v Třebíči
Alois Herzán (1880 – 1958) – první regulační plán města, projekt nového sokolského stadionu, secesní hostinec na Stařečce
Jiří Herzán (1921 – 2003) – kulturní dům v Borovině v Třebíči, obchodní a administrativní dům Globus Jihlava, úprava náměstí Svobody v Jemnici, přístavba budovy Geodézie v Jungmannově ulici v Třebíči
Lubor Herzán (1950) – projekty rodinných domů a prodejen, od 1991 do 2002 městský architekt, revitalizace židovské čtvrti v Třebíči, v roce 2003 se zasloužil o zápis Třebíče na seznam UNESCO
Dominik Herzán (1982) – před nedávnem dokončil studium architektury
v Praze
Poznámka: Seznam uvedených staveb a projektů je pouze částečný.