Od nejzápadnějšího bodu České republiku u Aše k tomu nejvýchodnějšímu u Jablunkova je to asi šest set kilometrů. Cíl? „Projet to na jeden zátah. Na facebooku jsme sice psali plus mínus den, ale čas důležitý nebyl, chtěli jsme to hlavně dojet," říká Štěpán Dvořák. Celkem 614 kilometrů (plus dvanáct na start) extrémní sportovci zvládli za 35 hodin a pět minut. „Kdyby cesta vedla celou dobu po dobrém asfaltu, tak by byl den možná reálný. Na začátku a na konci jsme ale jeli lesem a někde museli sjíždět na špatné cesty," vysvětluje Dvořák.

Většinu času se snažili držet na hlavních cestách, kde je nejlepší asfalt, a tudíž to jede rychleji. „Šlo to i na čtyřproudových silnicích, tam bývá za krajnicí ještě metr místa, kde se dá dobře jezdit. Jenom za Novým Jičínem na čtyřproudovku kola nesměla, tak jsme to museli brát po různých Kotěhůlkách," říká Dvořák.

Nápad? Díky chybě

Nápad na přejetí České republiky od západu na východ dostali Dvořák a Švaříček už loni, kdy taktéž na jeden zátah ujeli na kolech úctyhodnou vzdálenost. „Týden jsme jeli na kolech z Třebíče přes Jižní Moravu a Beskydy k Ostravě. Domů jsme se chtěli vrátit vlakem, ale zjistili jsme, že z Ostravy do Olomouce nám nevezmou kola, tak jsme jeli na kolech. Šlo to hezky a my dojeli až do Třebíče, bylo to přes tři sta kilometrů. Po cestě se nám na jednom kruhovém objezdu podařilo špatně odbočit na čtyřproudou silnici, kde to jelo úplně v pohodě. Už tam nás napadlo, že po takových cestách by šla projet celá republika," líčí Dvořák. „A když mě něco napadne, jdu do toho," usmívá se.

Podle jeho slov na úctyhodný výkon příliš netrénovali, pouze se párkrát byli projet. Oba jsou však aktivní celý rok, z ničeho do přejezdu nešli. Velmi blízké jsou jim právě i extrémní a adrenalinové sporty, oba jsou také členy skupiny Off-limits, která se tomuto druhu zábavy věnuje.

Mikrospánek na kole

Přes den a půl dlouhý extrémní výkon si vyžádal i krizové momenty. „Krize přišly dvě. Jedna menší asi po dvou stech kilometrech, druhá velká od půlnoci do svítání. Před startem jsme nocovali u kamaráda, ale spali jsme asi jen dvě hodiny, takže jsme tušili, že následující noc na kole bude těžká. Měl jsem hned několik mikrospánků, stalo se mi, že jsem šlapal a najednou se probudil v protisměru, za svítání přišly i halucinace," vypráví Dvořák. Spací krizi vyřešili hodinovým zdřímnutím v doprovodném autě, a jelo se dál.

Doprovodné vozidlo se třemi přáteli sportovcům pomohlo především po psychické stránce. Podle původního plánu však měli jet sami. „Počítali jsme s tím, že si jídlo budeme kupovat na benzínkách a s sebou povezeme jenom energetické tyčinky, gely a iontové nápoje. Doprovod byl ale lepší," podotýká Dvořák.

Štěpán Dvořák a Tomáš Švaříček se do cíle dostali ve středu večer. Jak se cítí druhý den? „Ze sedla jsem otlačený, ale na kole to za chvíli znecitliví, takže šlapete dál. Teď zrovna necítím pár prstů a bolí mě za krkem, ale to přejde," odpovídá Dvořák, kterému se už v hlavě rodí další extrémní výkon. „Mám něco s kolenem, takže teď zkusím přeplavat Dalešickou přehradu od Vladislavi ke hrázi. Ale jen co se dá koleno do pořádku, chci běžet z Prahy do Třebíče."