Zasvěcení odborníci však u objektu postojí déle. Přikládají mu totiž zvláštní důležitost. Stal se už v roce 1958 jako první v „židech“ kulturní památkou. „Když se uvažovalo, že se židovské město zplanýruje a na jeho místě vznikne panelové sídliště, právě kolem tohoto domu byly poměrně velké boje z hlediska památkové péče,“ uvedla před časem památkářka Lenka Matoušková.

Odborníci už tehdy oceňovali zachovanou dispozici i vnější vzhled. Dá se říci, že dům svým způsobem pomohl zastavit sanaci cenného území vedle řeky Jihlavy, příznačně nazývaného Zámostí. Byla to první vlaštovka, která socialistickým plánovačům nabourávala plány. Odradilo je však naštěstí i hůř únosné podloží, tvořené naplaveninami z řeky.

Nemovitost, kterou katalogy památkově chráněných objektů uvádějí jako dům Samuela Ryšavého, je totiž unikátní. A unikátní je i finále příběhu židovské čtvrti, jež díky tomu, že nepadla za oběť socialistickému stavebnictví, dnes figuruje na prestižním seznamu světového dědictví UNESCO. Protože je nejrozsáhlejší svého druhu mimo stát Izrael.

Ale vraťme se k domu. Patří mezi nejzachovalejší kulturní památky v bývalém třebíčském židovském ghettu. Vznikl podle všeho na konci 17. století, v 19. století prošel úpravami. Z architektonického hlediska je krom polohy nemovitosti hodnotná rovněž empírová fasáda se štukami s vyobrazením hudebníků. Pavlač s kovanou klasicistní mříží nesou z boku do Stinné ulice takzvané krakorce. Na pavlači je zajímavost - suchý záchod, který už současní majitelé samozřejmě dávno nepoužívají. Dům byl jako ostatní v ghettu rozčleněný na několik bytových jednotek – protože prostoru pro život Židů bylo zkrátka velmi málo.

Lazebník, Adlerovi i interbrigadista

V nemovitosti žil mimo jiné na konci 18. století lazebník, před druhou světovou válkou jistí Adlerovi, kteří stejně jako bezmála tři stovky třebíčských Židů zahynuli v koncentračních táborech. Mimochodem z celé předválečné židovské komunity tohoto města se domů vrátilo pouhých deset lidí. Za války se do domu podle vzpomínek místních nastěhovaly Polky, které kolaborovaly s Němci. Po válce prázdnou nemovitost koupil zedník a střelmistr pan Beneš.

Před válkou měla však ještě jedny zajímavé obyvatele, rodinu Pokorných. Po jejich statečném synovi se koneckonců jmenuje celá ulice, v níž se dům nachází. Pokorní spravovali boty. Jejich syn Leopold – interbrogadista - hrdinně padl ve Španělsku při obraně Madridu v roce 1937.