„Věděla jsem, že se budou řešit nové prostory, ale že až takhle problematicky, to jsem nečekala," hořce se usmívá ředitelka. Celá kauza by se měla rozhodnout v několika týdnech. Ty budou pro Jarmilu Pavlíčkovou velmi hektické a vítané bude jakékoliv rozptýlení.

Dostanete se z pozice ředitelky také k přímé práci s dětmi?

Vedu dva kroužky, jeden s dětmi a jeden s dospělými. Jsem téměř na všech akcích, které pořádáme, takže si myslím, že jsem s dětmi poměrně dost. Mohla bych být víc, ale povinnosti ředitelky to bohužel nedovolují.

Jarmila Pavlíčková
Je jí 40 let, pochází z Třebíče a žije v Budišově. Vystudovala vychovatelství a na FF v Olomouci bakaláře v oboru školský managment. Ředitelkou DDM je od dubna 2011, s dětmi pracuje ve výtvarném a keramickém kroužku Klubíčko. Celý svůj profesní život strávila ve školství, dříve působila jako vychovatelka ve školní družině, učitelka v mateřské škole a učila na různých základních školách. Má dvě děti, dceru a syna, celé rodině se ve volném čase ráda věnuje. Když jí zbude čas, hraje volejbal, jezdí na kole a chodí do přírody.

V názvu organizace se mluví o dětech a mládeži, přesto říkáte, že máte i kroužky pro dospělé. Můžete je přiblížit?

V dnešní době domy dětí, které dříve pracovaly jenom pro děti, většinou mění názvy na střediska volného času. Ty naznačují, že je to o trávení volného času pro všechny. Změnila se doba, změnily se požadavky na volný čas. Hlavní naší náplní je práce s dětmi, ale děláme i akce, kroužky nebo kurzy pro dospělé a pro rodiče s dětmi. Záběr je široký, od předškolních dětí až po seniory.

O jaké aktivity z celé vaší nabídky je největší zájem?

Každý rok se to mění, ale patří mezi ně keramika, taneční kroužky a kroužky pro předškolní děti. Ono je to ale často také o vedoucích. Někteří umí děti tak nadchnout, že jich mají spoustu. Například letos se nám rozrostl stolní tenis, o který dřív zájem takřka nebyl. Je to o tom, že přijde třeba pět dětí, jsou s vedoucím spokojeni, líbí se jim to a začnou na sebe nabalovat kamarády. My tak letos museli stolní tenis rozdělit na dvě části, protože dětí bylo najednou dvacet.

Dům dětí a mládeže není jedinou třebíčskou organizací zabývající se prací s dětmi. Jak funguje spolupráce s ostatními?

Musím říct, že perfektně. My spolupracujeme téměř se všemi organizacemi, které se prací s dětmi zabývají, ale také i s MKS, knihovnou, studentským parlamentem nebo se školami. Nejsme uzavřená společnost, a abychom mohli naši činnost nabídnout širokému spektru lidí, chceme se všemi spolupracovat.

Když jste zmínila školy, setkal jsem se i s názorem, zda je vůbec potřeba mít dnes dům dětí, když děti stejně chodí do kroužků ve škole. Co vy na to?

Dům dětí a mládeže je školské zařízení, které je zřízeno pro mimoškolní výchovu, pro smysluplné a aktivní trávení volného času. Pracují tu profesionálové, kteří vědí, co mají a mohou dětem i dospělým nabídnout. Ve školách samozřejmě kroužky jsou, ale je to věc názoru. Na jedné straně by děti neměly trávit volný čas v místě, kde jsou celý den, neměly by tam být do pěti odpoledne. Na druhé straně ne všichni rodiče mohou prvňáka ve dvě hodiny vzít domů a potom ho odvézt do kroužku. Jak se říká, každá mince má rub a líc.

Pojďme k aktivitám, které se snaží zabránit stěhování DDM do areálu bývalé továrny v Borovině. Na tiskové konferenci města, kde se toto řešilo, jste vypadala docela rozčileně…

(skáče do řeči)  Protože jsem. Jsem rozčílená z celé té situace, je to aktivita, která nám vůbec nepomáhá, i když její iniciátoři tvrdí, že ano. Vzniklo to za našimi zády, bez našeho vědomí, my se dozvěděli ze sociálních sítí, že něco takového existuje. Současné budovy jsou nevyhovující už dlouho. Když už se konečně udělalo řešení, u kterého se nám zdálo, že je dobré, tak v momentě, kdy se blížíme k cíli, se to rozbije.

Zastánci stěhování vyčítají tvůrcům petice to, že s ní přišli na poslední chvíli. Kdyby se vše řešilo už před dvěma lety, vypadalo by to jinak?

Neříkám, že bych s touto iniciativou souhlasila, ale pochopila bych ji. Byla bych ochotna naslouchat a určitě by bylo i víc prostoru vše prodiskutovat s jednotlivými rodiči a s radnicí. Prostor by na to byl, teď už není a určitě tuto iniciativu nechápu jako pomoc domu dětí.

Pro nezúčastněného pozorovatele je celá situace zmatená, obě strany tvrdí, že jim jde o zájmy dětí a rodiče jsou na jejich straně. Jak se v tom vyznat?

Myslím, že kdo se v tom chce vyznat a zajímá se, ten by měl tušit. My jsme k dispozici kdykoliv komukoliv. Máme variantu, za kterou dva roky stojíme, vysvětlujeme ji, jsou k ní k dispozici vizuální materiály, aby se na ně mohli rodiče podívat. Ono se řekne do Boroviny a do kotelny, ale my přece nejdeme do stavu, jaký je tam teď. My tam půjdeme v momentě, až to bude všechno nachystané a upravené.

Rodiče průběžně informujete?

S rodiči jsme v průběhu oněch dvou let mluvili neustále, jsme s nimi v kontaktu. Samozřejmě některé nevidíme, ale při jakékoliv příležitosti jim dáváme informace a vysvětlujeme, v čem bude Borovina lepší pro nás a hlavně pro děti. Na základě aktuální situace jsme reagovali tak, že jsme všem poslali dopis a vysvětlili, jaká je situace. Je mi jasné, že z tisícovky účastníků, co sem chodí, nebudou všichni pro, vždy se najde někdo, komu se to nebude líbit, ale to je normální.

Iniciátoři petice tvrdí, že rodiče přesto s přesunem nesouhlasí.

Myslím, že my jsme fundovanější říct, že my (důrazně) rodiče informujeme. Nesetkali jsme se s reakcí, že v momentě, kdy se přestěhujeme, nám rodiče přestanou dávat děti do kroužku. Pan Barák, hlavní iniciátor petice, se hájí, že většinovým zájmem rodičů je DDM nestěhovat. Kde jsou ale konkrétní jména? Rodiče, kteří stojí při nás a nebojí se to dát najevo, vystupují se svými názory pod svým jménem a dokonce adresou! Na stránkách Třebíč občanům jsou pseudonymy, zkratky nebo napsáno, že autor si nepřeje být jmenován. Takových, ale kladných reakcí, vám tady napíšu deset.

Častý argument odpůrců stěhování do Boroviny hovoří o zdravotním riziku. Budovy nového DDM jsou bývalou kotelnou a čističkou odpadních vod, navíc se vedle nachází teplárna. Jsou tyto obavy oprávněné?

Město a ani my bychom se stěhováním nesouhlasili, kdyby nebyly udělány toxikologické testy, to by si nikdo nedovolil. A aby tam dům dětí mohl stát, musí to schválit krajská hygienická stanice. Ta neschválila bývalou budovu zdravotní školy, protože tam jsou menší okna a pro školské zařízení je tam malá světelnost. A to tam předtím škola byla! Hygiena by nedovolila postavit budovu někde, kde je to pro děti ohrožující.

Dům dětí a mládeže v Borovině by se měl začít stavět v nejbližší době. Jak bude vypadat?

Bude podle našich představ. My víme, jaké prostory mají být, kolik potřebujeme kluboven a jak by měly být velké. Činnost, kterou děláme, je za dlouhé roky už zmapovaná a na základě našich podkladů víme, že se, například, nepostaví na patře pět místností, když jich potřebujeme sedm.

Jak bude vypadat letošní rok v případě, že referendum nebude a vše půjde podle vašich plánů?

Podle plánu bychom se měli stěhovat v listopadu nebo v prosinci. Kroužky máme od září do prosince a od ledna do června, naše představa je taková, že do prosince budeme na Hrádku a Domku a od ledna v nové budově. Pokud bude hotovo dříve, můžeme se stěhovat průběžně za provozu, což by bylo náročné, ale muselo by se to vydržet.

A co se bude dít, když referendum projde?

To si vůbec netroufám říct, protože od prvního ledna bude Hrádek i Domek zavřený. Už teď máme od hygieny výjimku z výjimky a myslím, že další už ani dostat nemůžeme. Jiné prostory nejsou a to, co je nám nabízeno, tedy budova, kde nyní sídlí Západomoravská vysoká škola, není vhodná varianta. Tato budova není města a provozní náklady na vytápění a ostatní energie tam jsou mnohem vyšší než náš rozpočet. Kdo to zaplatí? A jak dlouho tam budeme? Rok? Dva? Tři? Na podzim budou volby, případné nové vedení radnice to teprve začne řešit, potrvá to zase čtyři roky a až budeme opět před stěhováním, zase přijde nějaký iniciátor a budeme tam, kde jsme teď.

Ani budova ZMVŠ navíc není v dobrém technickém stavu, že?

Není to o moc lepší než na Hrádku. Jediný rozdíl je, že jim dovnitř neprší, nám ano.

Mezi další navrhované alternativy pro DDM patří budova bývalého kina Moravia nebo bývalá spořitelna. Co vy na to?

V budově kina jde o to, co by povolila hygiena, to by nebylo jenom tak. Navíc by šlo o kompletní rekonstrukci, myslím si, že by to byla nejdražší varianta. Spořitelna je snad nejhorší místo, kde by dům dětí mohl být. Je to skoro v centru města a nejsou tam absolutně žádné vhodné venkovní prostory. Polovina našich kroužků potřebuje přírodu, což je na Hrádku louka s lesem, v Borovině to bude Libušino údolí. Zepředu děti přijedou autobusem a zezadu mají les.

Spekuluje se i o tom, zda by nebylo výhodnější postavit novou budovu na Hrádku. Jak by se vám líbila tato varianta?

Hrádek je přetížený, a to tu máme jenom polovinu kroužků. Rodiče sem musí děti vozit, pěšky jich chodí minimum jenom z blízkého okolí. Odpoledne sem jezdí jedno auto za druhým, někteří rodiče tu počkají, jiní si jedou nakoupit a za hodinu přijedou. Kdyby tu měly být dvě budovy a dvakrát tolik kroužků, kapacitně by to nestačilo. Nehledě na to, že Hrádek by měl být klidová zóna.

Zaměstnanci domu dětí se stěhováním souhlasí?

Před dvěma lety, kdy se tato varianta objevila, s ní byli všichni zaměstnanci seznámeni a všichni s ní souhlasili. Dnešní krizovou situaci řešíme operativně a každý, od pedagoga ke školníkovi, má prostor se vyjádřit. Všichni se také vyjadřují a zápornou reakci jsem stále nezaznamenala.

Vaši oponenti ale tvrdí, že jste vlastně zaměstnanci města a jinak ani mluvit nemůžete.

Můžeme, my zaměstnanci města nejsme. My máme právní subjektivitu a svoje IČO. Jsme příspěvková organizace města, což znamená, že město nám dává příspěvek na provoz, ale na mzdy dostáváme peníze z ministerstva školství. Zaměstnanci domu dětí, tedy ani já, nejsou zaměstnanci města. Ve školství ale peníze nejsou, nikdo z mých zaměstnanců není placený na celý úvazek, a to pracují nad rámec celého. Řešením by třeba bylo jednoho člověka propustit, ale kdo by dělal jeho práci?

Takže vám město peníze sebrat jen tak nemůže?

Na mzdy určitě ne. Co se provozu týče, na něj máme přidělené peníze podle určitých podkladů, v průběhu roku se pak případně řeší krizové situace, všechno prochází radou města, zastupitelstvem a všechno je to písemné. My víme, co se z toho provozu platí, a neexistuje, že by nám někdo jenom tak sebral půl milionu.

Podobných drobných a matoucích nejasností je okolo celého případu více, jak je vnímáte?

Veřejnost, která tu problematiku nezná, pak má pocit, že jsme do něčeho nuceni nebo že se něčeho bojíme. Rozhodně se nebojíme. Kdybychom do Boroviny nechtěli jít, tak jsme se ozvali už před dvěma lety. Někomu možná bude líto, že opouští Hrádek, když tu pracoval dvacet let, ale zase ví, že jiná varianta není a tahle je dobrá a momentálně pro nás nejlepší, Jestli je skutečně nejlepší, ukáže až čas, ale já jsem o tom přesvědčená.

Po plánovaném stěhování budou v Borovině všechny aktivity DDM, nebo si ponecháte nějaká odloučená pracoviště?

Zůstane nám hvězdárna, ta se přestěhovat nedá (usmívá se). Další odloučené pracoviště bude dopravní hřiště. Zrovna hvězdárna je pro nás obrovská činnost. Budovu se snažíme opravovat, snažíme se na ni získávat dotace, abychom její provoz zkvalitnili. Návštěvníkům teď můžeme nabídnout dvě pozorovatelny se dvěma dalekohledy.

Je o hvězdárnu mezi veřejností velký zájem?

Hvězdárna se rozjela neskutečným způsobem. Před třemi lety jsme začínali kroužek se třemi dětmi, teď jich máme přes dvacet a musíme je dělit. Další kroužek je pro rodiče s malými dětmi, děláme výukové programy od mateřských až po střední školy. Veřejnost se naučila, že i když nejsou podmínky k pozorování, mohou na hvězdárnu přijít a dozvědět se něco nového. Hvězdárna se rozvíjí, ale zase, je to o lidech.

Jednu akci na zkoušku jste už v Borovině dělali. Jak se povedla?

Loni jsme si tam vyzkoušeli den dětí. Byly to sice provizorní podmínky, ale i přesto přišly tři tisíce lidí. Když to umíte a chcete, tak je jedno, kde se akce koná, zvlášť když je kvalitní a lidé jsou dobří a věnují se tomu.