Tak jako desítky let jen mluvíme – ale neřešíme – o důchodové reformě, stejně tak jsme před sebou léta tlačili témata jako jsou dostavba Dukovan a Temelína, lesní monokultury, eroze půdy, úbytek pitné vody a ohrožení suchem… Nyní před sebou máme složité období, kdy nás čeká řešení bezpečnosti, popř. soběstačnosti, v oblasti energetické, potravinové, lékové, samozřejmě také vojenské. A vlády, ať už budou jakékoliv, budou muset k budoucnosti České republiky přistupovat jinak. Nestačí přežívat od voleb k volbám, je potřeba se na problémy podívat jinýma očima a přijít s novými, dlouhodobými vizemi.

Už je nejvyšší čas začít věci řešit komplexně, protože všechno souvisí se vším. Příkladem nám musí být státníci jako Churchill, Adenauer de Gaulle, Kennedy…nebo J. A. Baťa se svojí vizionářskou knihou „Budujeme stát pro čtyřicet milionů lidí“.

Důchodci a důchody - Ilustrační foto
Zvyšování důchodového věku? Těch krátce před penzí by se netýkalo, řekl Fiala

Vraťme se k té důchodové reformě. Že je zde problém asi vidí každý, jeho podstata je v tom, že se postupně mění poměr mezi skupinou seniorů, kteří pobírají důchod, ta se zvětšuje, a skupinou aktivně pracujících, kteří svými odvody na důchody přispívají, ta se naopak zmenšuje. Tím pádem důchodový systém vydává stále více peněz, kterých do něj ale přichází stále méně. Můžeme samozřejmě připomenout devadesátá léta, kdy vlády Václava Klause zapojily tehdejší přebytky důchodového účtu do státního rozpočtu (a díky tomu zakrývaly jeho schodky, které už tehdy vytvářely) a ty nám nyní chybí, ale s tím už dnes nic neuděláme. Takže se nabízí několik možností, jak červená čísla řešit: prodloužit věk odchodu do důchodu, zpomalit valorizaci důchodů, zvýšit odvody sociálního pojištění nebo dotovat důchodový systém ze státního rozpočtu a zvyšovat tak zadlužení.

První dvě možnosti zkouší nyní Fialova vláda a my jako sociální demokraté je rozhodně odmítáme! Třetí by zvyšovala už tak značné náklady práce a čtvrtá by zase byla na úkor našich dětí, čili i ta by byla nejen nezodpovědná, ale také mezigeneračně nesolidární. Co je ale zásadní, všechny čtyři možnosti jsou pouze úpravou parametrů, navíc fungující pouze krátkodobě, ne trvalým řešením problému. To nemá ani současná vládní koalice, ani opoziční strany, všichni se pouze snaží minimalizovat následky, ne však odstranit příčinu.

V roce 2023 se očekává jen jedna valorizace důchodů. Ilustrační snímek
Důchody: Loni vzrostly třikrát za sebou, letos má být valorizace již jen jedna

Z pohledu ČSSD by měla být nejpřijatelnější varianta dotování schodku důchodového systému ze státního rozpočtu při jeho posílené na straně příjmů, tzn. zásadní daňovou reformou (vida, další velké téma, které zatím každá vláda víceméně jen odsouvala s drobnými kosmetickými úpravami). Potom se ale musíme zaměřit na hlavní příčinu problému s důchody, kterou je skutečnost, že se dlouhodobě rodí méně a méně dětí, že jako národ (a nejen my, v podstatě stejně je na tom celá Evropa) vymíráme. Zapomeňme na teorie, hlásané v minulých desetiletích, že státu do toho nic není, kolik má kdo dětí, že to není jeho starost. Ale je, protože děti jsou nejen budoucností národa, jak se vždy hrdě říká, ale čistě ekonomicky jsou také budoucími daňovými poplatníky a samozřejmě i přispěvateli do důchodového systému.

Takže zásadní je začít s důslednou prorodinnou, propopulační politikou. A opět zdůrazním, ta musí být komplexní, tedy nejen o zvyšování porodného, mateřské či dalších dávek. To vše znamená obrovskou administrativní zátěž a náklady. Přitom by bylo mnohem jednodušší se vrátit k systému z dob reálného socialismu (ono tam taky nebylo vše úplně špatné) a podporovat rodiny formou nižších sazeb daně z příjmu (např. za každé dítě - 5 %). Ideální by bylo, kdyby tato sazba neplatila jen do doby dostudování dítěte (18, resp. 24 let), ale pokračovala rodičům, třeba snížená na polovinu, až do důchodu jako ocenění toho, že dali společnosti děti. Nebo zainteresovat rodiče na jejich budoucím důchodu – děti by odváděly (zase příklad) polovinu sociálního pojištění na základní důchod, který by měli všichni, a druhou polovinu konkrétně přímo na důchodový účet svým rodičům. Koneckonců tak to fungovalo v celé lidské historii, že se děti o své rodiče ve stáří staraly. A pro rodiče by to byla další motivace mít děti, dát jím kvalitní vzdělání, aby potom měli vyšší důchod.

Martin Komárek
Do penze v osmašedesáti?

Samozřejmě se ozvou ti, kteří děti nemají, ať už proto, že prostě nechtějí, nebo je mít nemohou, že by to bylo nespravedlivé. Nebylo. Náklady na výchovu dítěte až do dospělosti se odhadují na cca 1,5 milionu korun, dnes možná i více, a ten kdo děti nemá, může si bez problému na důchod šetřit.

Velkým problém je dnes pro mladé páry zajištění bydlení, mnohdy je to jeden z hlavních důvodů, proč se obávají založit rodinu. Nedostatek bytů je dalším velkým tématem, důležitým v komplexním řešení, o něm ale zase příště, protože to je opět téma, které není tak jednoduché, jak si někdo představuje…

ZDENĚK RYŠAVÝ, starosta Okříšek