Říká věci na rovinu. Psa vnímá jako podřízeného tvora, který musí poslouchat a být slušný. Pokud zvíře pochopí, že člověk je vládce situace, nemělo by se stávat, že pes bude doma celé dny štěkat, byť je vyvenčený a jinak nestrádá.

Co dělat se psem, který v bytě štěká a vyje po mém odchodu?

Jakýkoli takovýto projev je projevem nesamostatnosti. A tu je potřeba řešit komplexně jako celek. Člověk musí být důsledný, psa pak lze ukáznit. Člověk – autorita řídí, pes se podřizuje. Pes nemůže žít v demokracii až anarchii. Ono taky mít temperamentní plemeno v bytě není zrovna rozumné, pokud nemám dost času na to, abych psa dlouhé kilometry venčil. Temperament si prosím neplést s velikostí zvířete.

Kdy už jde o určitý projev nesamostatnosti zvířete?

Třeba ve chvíli, kdy jsme na návštěvě nebo v restauraci a pes začne kňučet z nudy. To nelze. Chytnu ho jemně za čumák a klidně, ale důrazně dám najevo, že má být zticha. Pokud to nepochopí, stisknu čumák o něco víc, pak je mu to jasné hned. Stejně tak se nemůže stát, že si jdu do trafiky pro noviny, vodítko nechám podržet kamarádovi a hafan začne vyvádět jak šílený. To nelze, musí být slušný. Musí v klidu počkat. Pes mě nesmí nikdy obtěžovat. I v bytě za mnou nemůže neustále chodit, dožadovat se pozornosti a manipulovat mnou. Mám nárok na svůj klid. Stejně tak nesmí vyvádět při mém odchodu a když jsem z bytu pryč.

Takže se nemá na psa křiknout?

Nemá. Povely musejí být klidné. Když budu řvát já, bude řvát i on. Srozumitelně, pouze zdůrazněně vyslovený povel bez řvaní je pro psa srozumitelnější, než hysterické ječení přehlušující cirkulárku.

Co dělat se psem, který štěká?

Buďte důslední, jedině tak lze psa ukáznit.
Psovi dejte důrazně najevo, že má být zticha.
Povely musejí být srozumitelné a důrazné, ale klidné. „Když budu řvát já, bude řvát i on,“ říká psí psycholog Rudolf Desenský.