„V době covidu jsem chtěl něco udělat pro své okolí. Trávil jsem více času doma a napadlo mě, že by bylo dobré vysadit nějaké stromy. A tak jsem se do toho s kamarády pustil. Dva stromy pak sice někdo zlomil u koruny, to nás ale neodradilo,“ říká student brněnské Masarykovy univerzity.

Lidé na Den Země ošetřovali stromky mezi Starčí a Třebíčí.
VIDEO: Stromky mezi Třebíčí a Starčí dostaly na Den Země dárek

Díky Vláčilově iniciativě vznikly u Starče dvě aleje. Jedna v místě, kterému se říká Hruškovka, druhá u cyklostezky vedoucí na Třebíč. „V obou alejích je asi po dvaceti stromech. Všechny jsou ovocné. Švestky, jabloně, hrušně a třešně. Až jednou začnou rodit, kolemjdoucí lidé z nich budou mít užitek,“ vysvětluje Vláčil.

Zasadit strom někde na veřejném prostranství podle něj není jen tak jednoduché. „Člověk musí mít souhlas majitele pozemku, v našem případě tedy městysu Stařeč. V případě, že sází na hranici pozemku, tak musí mít i souhlas majitele vedlejšího pozemku. Pak je potřeba si zjistit, zda pod zemí nevedou nějaké sítě. A samozřejmě také, zda nad stromy není elektrické vedení. Proto alej mezi Starčí a Třebíčí končí v polovině,“ vypočítává různá úskalí.

Zdroj: Deník/Milan Krčmář

S výsadbou Vláčilovi pomáhalo také hnutí Brontosaurus, jehož je členem, městys Stařeč a Nadace ČEZ. „Pomáhají mi i místní. A městys mi třeba zajišťuje nářadí a doveze štěpku či hnůj. Děkuji za každou pomoc,“ sděluje Vláčil.

Pro něj je sázení stromů koníček spjatý se vzpomínkami na dětství. „Máme to v rodině. Na zahradě jsme je s rodiči sázeli odmalička,“ vzpomíná usměvavý mladík, který v Brně studuje chemii.

Matěj Vláčil

Pochází ze Starče.

Je mu 23 let.

Studuje analytickou chemii na Masarykově univerzitě v Brně.

Jeho dalším koníčkem je sportovní lezení a výpravy do přírody.

Nabízí se samozřejmě otázka, zda nějak využívá znalosti chemických procesů při pěstování stromů. „To ne,“ vrtí hlavou. „Spíše je mám z kurzu o stromech, kterého jsem se zúčastnil, nebo z akcí hnutí Brontosaurus," dodává Vláčil.

Podle něj se většina stromků uchytila. Kromě těch zničených odumřely jen dva. „Uschly. Já je pak vykopal a zasadil nové. Někteří lidé si ale mysleli, že je také někdo zničil,“ vysvětluje.

Momentálně se však zabývá činností jakéhosi neznámého pomocníka, který mu ošetřování stromků komplikuje. „Stromky někdo chodí stříhat, aniž bych se s ním na tom domluvil. Možná to dělá z dobré vůle, ale tohle bych si přece jen radši koordinoval sám. Stromky se zastřihovat musejí, ale každý pěstitel má trochu jiný pohled. Pokud si tedy dotyčný tenhle článek přečte, ať mi napíše. Já budu moc rád za pomoc, jen je potřeba se domluvit na postupu práce,“ krčí rameny a zase bere do lopatu.

Pomocí ní sype štěpku na čerstvě dovezený hnůj, který rozložil kolem kořeniště. Až stromky začnou rodit, i díky tomu bude jejich ovoce velké a chutné. Lidé, kteří půjdou kolem, to jistě ocení – a to je i cíl Matěje Vláčila, který tyto aleje založil.