Natáčelo se na Dalešické přehradě a ve Skalákově mlýně u Meziříčka, kde Deníku poskytla rozhovor režisérka snímku Olga Dabrowská.

Je film Děti samotářů pokračováním Samotářů? Nebo není?
Tematicky ano. Ale dějově nikoli, ve smyslu že by šlo o další příběhy konkrétních postav. Je to vlastně pokračování života generace Samotářů. Tenkrát to byli třicátníci, kteří se chovali jako teenageři, teď jsou to pětačtyřicátníci, padesátníci, kteří pořád ještě nemají trvalé vztahy. Vznikají jim alternativní uskupení vůči klasickým rodinám, dost komplikovaná a složitá. A z těch alternativních rodin vyrůstají děti. Film je o osudech oněch dětí.

Herce, kteří hráli v Samotářích, tedy ve vašem filmu neuvidíme?
Ne. Přísně jsme nechtěli, aby si diváci mysleli, že jsou to Samotáři 2. Nejsou. Ani jedna postava ze Samotářů ve filmu není. Herci, které tam máme, ale reprezentují stejnou generaci, jaká byla v Samotářích.

Kdo tedy ve vašem filmu hraje?
Obsazení je neméně hvězdné, jako v původních Samotářích. Máme tam dvě rodiny, ze kterých utečou děti. Jednu rodinu hraje Klára Trojanová, Jarda Plesl a Pavel Řezníček, druhou rodinu Ivana Chýlková, Vanda Hybnerová a Tomáš Hanák. A pak je tam spousta dětí. Hlavní role dětí, které z těchto dvou rodin utečou, hrají Pepa Trojan o Olinka Vdovjaková.


Slyšel jsem, že jste do filmu obsadila nejznámější tuzemské youtubery. Co vás k tomu vedlo?
S tím nápadem přišli producenti. Já jsem kulturu youtuberů předtím neznala. Setkání s nimi ale bylo velice příjemné a příjemně mne překvapilo. Jsou to velmi tvůrčí, kreativní lidé, otevření nápadům a s mnoha nápady přicházeli.

Na place poznávám prakticky je Davida Černého. Ten ve filmu hraje koho?
Masterminda, majitele tohoto pseudosquatu. Není to klasický squat, spíš jakési komunitní centrum, kde se setkávají různí z nejrůznějších důvodů migrující mladí lidé. Vytvořili si tu svůj svět.

Sem tedy děti z obou rodin utekly.
Ano. Každé z jiného důvodu, každé si řeší svoje dospívání, individuaci a podobně.

Scéna, kterou jste právě natáčeli, zmiňuje nečekaný výpadek proudu.
Squat se ve filmu jmenuje Triniti. Mají tam spoustu projektů, jak uměleckých, tak třeba IT projekty. Těží kyber měny a také se snaží narušit státní systém tím, že chtějí zveřejnit, kam proudí státní zakázky. Jeden takový projekt právě vyhodil proud v celé pevnosti. Je to dílčí děj.

Kde všude jste natáčeli?
V České Kanadě, na Dalešické přehradě, v romantickém srubu v lesním kaňonu s indiánským totemem, také v pražských vilách, azylovém bytě a budeme točit ještě v Bulharsku.

Dalešická přehrada mne obzvláště zajímá, tam pobývám často. Jakou scénu jste natáčel tam?
Na Dalešické přehradě jsme točili řekněme idylu dětství. Tatínek, kterého hraje Pavel Řezníček, je z pohledu dětí prototypem ideálního tatínka. Hraje si s nimi na indiány, má plachetnici, má spoustu nápadů na hry a právě na Dalešické přehradě se odehrávají všechny tyto idylické momentky v životě dětí. Ve filmu jich ale zase není tolik.

Kdy film uvidíme v kinech?
Do kin by měl jít začátkem příštího roku.


Olga Dabrowská
Scenáristka, dramaturgyně, dokumentaristka, režisérka, producentka.
Podílela se na mnoha televizních pořadech napříč celým žánrovým spektrem. S Petrem Zelenkou spolupracovala na projektech Mňága – Happy End (1996), Knoflíkáři (1997), Samotáři (2000). Je autorkou původních televizních filmů Muž, kterého chtějí (2004), Kukačky (2007), Cesta do Paříže (1997), Kuličky (2008). Režírovala hrané celovečerní filmy: Kuličky (2008), Alma (2010), Roznese tě na kopytech (2013). Vytvořila řadu televizních dokumentů a reportáží.