Začnu úplně obligátně. Jak se máte?
Díky za optání, jde to. Sice při práci a dvou dětech stíhám vysokou školu, ale chtěla jsem to, mám to - jak se říká.

Vysokou školu? Jakou?
Studuji třetím rokem sociální pedagogiku na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Každých čtrnáct dní proto jezdím do Brna. V červnu mě čekají bakalářské státní zkoušky, už jsem z toho trochu nervózní. Při této škole jsem si udělala pedagogické minimum. I to se mi při práci hodí. Jezdím hodně po školách v rámci prevence přednášet dětem, což mě asi baví nejvíc.

Berou třeba puberťáci takovéhle zpestření školní výuky? Přece jen slovo prevence je trochu zprofanované…
Ale ano. Samozřejmě, že jiný styl volím pro osmou, devátou třídu a jinak se bavím s předškoláčky ve školce. S těmi je to mimochodem nejlepší. K těm starším jezdím občas i s kolegou z vojenské policie, který je odborníkem na drogovou problematiku. Bereme s sebou služebního psa, který je vycvičený k vyhledávání drog, což samo o sobě je zpestření. Na místě ukazujeme, jak zvíře dokáže nalézt schovanou drogu. Dětem přednáším o trestní odpovědnosti, seznamuji je s trestním zákonem. Výklad zpestřuji kartičkami s trestnými činy, děti je seřazují dle závažnosti. Někdy nevěru zařadí mezi nejhorší činy.

Nejpernější období, které jste poznala?
Jednoznačně loňský podzim a zaměněné děti v třebíčské porodnici. To mi čtrnáct dní novináři volali i o víkendových dnech večer. Musela jsem být stále připravená, stále ve střehu. Beru to po stránce psychické zátěže jako dobu, kterou jsem nakonec ustála bez větších problémů, byla to dobrá škola do budoucna.

Vzpomenete si na nějaký úsměvný případ, dá-li se to tak říct, se kterým jste se u policie setkala?
Určitě mě pobavil pachatel krádeže polského fiatu, který autíčko jeden den ukradl a druhý den si jej postavil před dům. Neobtěžoval se vyměnit registrační značku, jen vozítko přestříkal nahnědo. Když jsem ještě sloužila na obvodním oddělení, občas mě pobavily reakce poškozených. Když jsem například při noční službě přijela k vykradeným chatám, oznamovatelé se stále rozhlíželi, kdy přijede ještě někdo. Nevěřili vlastním očím, že jim jede na pomoc ženská, i když v uniformě.

Když přijdete ráno do práce, uvaříte si kafe a pak?
To je ve tři čtvrtě na sedm ráno. A pak zapnu počítač a přečtu si, co se na jednotlivých odděleních přihodilo. Máme v okrese sedm obvodních oddělení plus dopravka plus kriminální služba. V půl osmé je porada. Ke každému případu zjišťuji podrobnosti od kolegů z různých oddělení. Pak napíšu svodku, tedy stručný přehled toho v uvozovkách nejzajímavějšího, co se pak objeví v rubrice černá kronika. A pokud nenásleduje tiskovka, jedu na prevenci do škol, jak už jsem o tom mluvila. Potom udělám nějaké statistiky a průběžně vyřizuji telefony. Nenudím se. Tahle práce mě baví.

Máte koníčky?
Mám. Koníčka (smích). Od jedenácti se věnuji koním. Jezdím do Horního Újezdu. Určitě si někteří vybaví parkurový plácek u kolejí, tak tam.Jen mě mrzí, že v poslední době mám málo času a tak se tam dostanu jen málokdy. Dalším koníčkem je především rekreační sport. Ráda se synky vyrážím na kole na výlety. A když se výjimečně dostanu ke knížce, baví mě klasika a detektivky.

A kulturní akce?
Z kultury nikdy nevynechávám Zámostí a motosraz. Muziku mám ráda různorodou. Samozřejmě jsem byla kdysi na Pink Floydech a loni na Roling Stones, když tu byli. Na Lennyho Krawitze v červnu se asi nedostanu, obhajuji v té době zrovna bakalářskou práci. Ráda chodím do kina a do divadla, samozřejmě pokud je čas.

Ideální dovolená?
Lyže, třeba v Orlických horách a moře kdekoliv.

Vidím, že dečky neháčkujete. Jste spíš praktický typ. Kam své dva kluky v nejbližší době vytáhnete na výlet?
Tak to vím úplně přesně. Do Brna na výstavu věcí z Titaniku.

Marcela Lavická
Narodila se v roce 1971 v Třebíči. Vystudovala střední školu ekonomickou tamtéž, potom Policejní školu.
Nyní dokončuje bakalářské studium na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Svého času pracovala i na stanici technické kontroly, nyní je šestým rokem u policie ve funkci tiskové mluvčí. Žije v Třebíči a má dva syny