Mladý muž kráčí úzkou uličkou plnou domů s oprýskanou omítkou. Za jednou touto ruinou odbočí na úzké kamenité schody. Ujde několik kroků a otevře vrátka vedoucí na titěrný dvorek. Ocitá se v maličkém domku. Z vedlejší místnosti je slyšet hádka dvou mužů, která vzápětí přeroste v malou potyčku. Za okny je vidět zmíněný dvorek.

Střih. Stejná místa, jen většina domů v úzké uličce má nové fasády. I ta ruina, do níž zamířil onen mladík, září novotou. A nejen to – hojně ji nyní navštěvují turisté. Ti si ale musejí dávat pozor, aby je majitel tohoto domku nevyhodil oknem. Bývá totiž občas trochu nerudný. Jako třeba zrovna teď. „A už se nevracej!“ volá hokynář za zákazníkem, který právě prolétl oknem na Blahoslavovu ulici. Zjevně chtěl zboží koupit na dluh a takové kšefty pan majitel opravdu nemá rád.

Zdroj: Se svolením Zdeňka Pruknera
Vrazi z Vysočiny se podřekli v hospodě, na jejich zločiny se přišlo až po letech

Obě popsané scény se odehrály v židovské čtvrti v Třebíči, jen je mezi nimi rozdíl šestnácti let.

Zajímají vás další díly unikátního seriálu Příběhy opuštěných budov? Klikněte na obrázek.Zajímají vás další díly unikátního seriálu Příběhy opuštěných budov? Klikněte na obrázek.Zdroj: Deník

Na tu první si možná vzpomenou milovníci seriálu Četnické humoresky. Čtyřiatřicátý díl s názvem Tizian se natáčel z velké části právě v těchto místech. Jenže to se psal rok 2007 – a unikátní židovská čtvrť, díky níž se Třebíč čtyři roky předtím dostala na Seznam Unesco, vypadala v té době opravdu značně zchátrale. Na druhou stranu dokonale splnila představu filmařů o předměstí prvorepublikového Brna, kde se děj tohoto dílu odehrával. Nyní, v roce 2023, je zde však většina domů opravená – včetně onoho domku ze seriálu. „Vítám vás v domě Seligmanna Bauera, kde je ukázka prvorepublikové židovské domácnosti. Právě v této místnosti máme židovskou kuchyň s košer nádobím. A protože se blíží páteční večer, prostřeli jsme i na šabatovou večeři,“ říká Eva Veškrnová, průvodkyně z infocentra u Zadní synagogy, která stojí hned vedle Bauerova domu.

Dům Seligmanna Bauera v Třebíči

Kde stojí: v židovské čtvrti, v Blahoslavově ulici 77 v Třebíči, v těsné blízkosti Zadní synagogy, kde je i infocentrum. První zmínka o domě Seligmanna Bauera pochází z roku 1724, majitel ho ale zřejmě postavil až před rokem 1798 na takzvaném Španělovském pozemku. Protože byl dům spojený se synagogou, museli majitelé nechat procházet ženy po schodišti až na galerii.
Nyní je zde muzeum, které přibližuje návštěvníkům způsob života zaniklé židovské komunity, především její běžné sváteční zvyky. V přízemí se nachází hokynářství, první patro zobrazuje bydlení židovské rodiny v meziválečném období.

GPS lokace: 49.2177669N, 15.8791092E
Kdy a kým byla postavena: První zmínka o domě Seligmanna Bauera pochází z roku 1724, majitel ho ale zřejmě postavil až před rokem 1798 na takzvaném Španělovském pozemku. Protože byl dům spojený se synagogou, museli majitelé nechat procházet ženy po schodišti až na galerii, odkud mohly sledovat bohoslužby.
Kdy a jakou zažila největší slávu: Zažívá ji v této době, zejména, když zde bývají kostýmované prohlídky v podání divadelního souboru Ampulka.
Současný stav: Budova prošla velkou rekonstrukcí. Zatímco v Četnických humoreskách z roku 2007 působí značně zchátralým dojmem (oprýskaná omítka, zaslepená okna, dvorek neuspořádaný), v roce 2011 se změnila do dnešní podoby. Od té doby je velmi dobře udržovaná. Ve srovnání se záběry v Četnických humoreskách se změnil i interiér. Tehdy se jednalo o domácnost tak, jak ji zřejmě užíval tehdejší majitel, nyní je typicky prvorepublikový, doplněný o judaiku.

Zchátralý domek se totiž nedlouho po odvysílání „Četníků“ začal měnit do krásy. V roce 2011 byla velice citlivá rekonstrukce kompletní a v budově vznikla zajímavá expozice židovského bydlení a židovského krámku. Občas tu bývají i kostýmované prohlídky, při nichž herci z třebíčského divadla Ampulka lidem ukazují, jak zde židovské rodiny žily a obchodovaly – nu, a když se hlava rodiny Bauerů naštve, tak občas i někoho prohodí oknem. „Dám zlatku! Zlatku a ani o kousek víc!“ nevzdává se mladík, který před chvílí tvrdě dopadl na dlažbu a nyní se opět drápe do okna, za nímž se skrývá židovský krámek.

Pan Bauer toho už má tak akorát. „A ven! A ven!“ tlačí neodbytného zákazníka ze svého království, a když ho konečně vystrnadí pryč, ještě po něm hodí kus chaly, tedy židovského chleba.

Natočte nebo vyfoťte nám svoje nejoblíbenější tajemné místo, opuštěnou budovu a připojte k ní svůj příběh. Třeba ve stylu: Vždy jsem se tam bál. Ale díky Deníku jsem sebral odvahu a podíval se tam… Vše nám pak pošlete přes naši aplikaci Čtenář reportér.

Návštěvníci, kteří tuto výměnu názorů sledují, se skvěle baví, avšak ti, kteří jdou nic netušíce kolem, jen udiveně zírají. Je totiž fakt, že ona dvojice působí v jinak poklidné Blahoslavově ulici značný rozruch. Ten zde ale vyvolalo i samotné natáčení Četnických humoresek. Po ulici korzovali komparzisté a mezi nimi se proplétalo auto četníků, v němž jel Tomáš Töpfer, Petr Kostka a František Švihlík. Na natáčení byli pozváni i novináři, přičemž autor tohoto článku má dodnes v živé paměti tuto vzpomínku – zmáčkl spoušť fotoaparátu, jehož závěrka slyšitelně cvakla. „Nefoťte,“ zasyčela na něj asistentka produkce a tehdy mladý novinář ztuhl s vědomím, že zkazil záběr.

Na to se ozval kameraman. „Ať si klidně fotí. Hlavně, že nepoužívá blesk,“ uklidnil asistentku a hlavně autora článku muž za kamerou.