Celkem s kapelou obešel přes třicet mužů. „Eduardi už nám vymřeli, Vlastimilů máme šest a Josefů asi šestadvacet," poznamenal kapelník.

Jedním z březnických oslavenců byl i Josef Rybníček. Polužanka mu stejně jako ve středu odpoledne blahopřála už mockrát. „To se asi nedá spočítat. Začalo to v padesátých nebo šedesátých letech a zvykli jsme si na to tak, že už nám to ani nepřijde," řekl.

Podle Josefa Rybníčka se počet jeho jmenovců dlouhodobě snižuje. „Když to asi před těmi padesáti lety začínalo, tak nás bylo i přes padesát, teď je to přibližně polovina," připomněl březnický senior.

U každého domu oslavence zazněly dvě skladby, nejméně jedna na přání. Odměnou pro muzikanty bylo občerstvení a často taky nějaká korunka. Ke všem jmeninám přála kompletní sestava Polužanky. „Je to velká tradice, nikdo z nás by si ji nenechal ujít," vysvětloval Jiří Křivánek.

Na akci plnou lidové muziky a dobré nálady se nemohl vynadívat Josef Kůrka z Rájce na Blanensku. V Březníku se ocitl náhodou, přijel tam za prací. Kapelu pozoroval zpovzdálí a některé písničky si i zanotoval. „Koukám na to jako blázen, je to něco úžasného," hodnotil zdejší tradici, která je alespoň v okolí naprosto ojedinělá. Podobně se Josefům hraje snad jen v Rohově ve Slezsku nebo v Církvicích u Kutné Hory.

Březnický zvyk vznikl vcelku prostě. „Zdejší muzikanti chodívali dříve hrávat na 1. máje do Náměště, a to zadarmo. Na oplátku se pak muzikanti sjížděli sem a hráli za to všem Josefům," popisoval Josef Rybníček.