Poslední pytel mouky byl odtud sice odvezen už v roce 1940, při vstupu do zanášky což je ve mlýně třetí patro má však návštěvník pocit, že si mlynář jen na chvilku někam odskočil. Za chvíli se vrátí, nasype pytel obilí do násypky a roztočí palečné kolo, neboť vše je plně funkční, jen zapojit.

„Prožila jsem tady na mlýně dětství, když jsem sem jako malá jezdila za babičkou. Musím říct, že na tu dobu strašně ráda vzpomínám. Před lety jsem se rozhodovala, zda zůstanu v Třebíči, v paneláku, nebo se vrátím do míst, kde jsem byla šťastná. Neváhala jsem ani minutu, i když mi moje maminka říkávala, že na takovou samotu nikdy žádného chlapa nedostanu," zavzpomínala s úsměvem na dobu před dvěma desítkami let spolumajitelka mlýna.

Návraty do známých míst má Marta Mastná tak nějak v genech. Nejednou se v historii mlýna, která sahá až do doby Otce vlasti Karla IV., stalo, že lidé, kteří měli s mlýnem co do činění, se rádi vraceli. I předkové Marty Mastné měli podobný osud jako ona.

„V ústním podání se historie mlýna datuje do poloviny 14. století, ale první opravdu písemně doložená zmínka je o téměř dvě století mladší," nastínila část bohaté historie spolumajitelka objektu. Na potvrzení svých slov má hned několik důkazů v podobě dokumentů z matrik, různých archívů a dokonce i brtnického urbáře. Ale nejen ty tvoří součást prohlídky mlýna. Své čestné místo tu mají historické fotografie lidí, kteří na mlýně žili i tiskopisy objednávek zařízení do mlýna.

Nechybí vybavení od sít potažených hedvábím ze Švýcarska, přes kapsové dopravníky obilí až po původní mlýnské kameny. K nim neodmyslitelně patří voškrt, pemrlice a špičák, které sloužily ke křesání remížů drážek do mlýnských kamenů. Ačkoliv mlýn prošel v roce 1911 rekonstrukcí a dřevěné soukolí nahradila chladná ocel a mlecí kameny válcová stolice, jsou v mlýně památky i na dobu dřívější. Středověká úzká okénka, vyřezávané barokní sloupy, které prochází třemi patry.

Čtvrté patro jinak zvané špicovna, ukrývá kromě mlynářských strojů na čištění zrní a třídění meliva i malou sbírku starých hraček, kolovrátek, hned několik žehliček různého stáří a rozsáhlou sbírku pytlů, a to nejen na mouku. Nechybí tu prvorepublikový výkřik techniky, pračka kývačka, za níž její majitel dal v 19. století tolik jako za krávu.

Dašovské muzeum mapující historii mlýna i lidí, kteří v něm žili, zařadily Štěměchy v letošním roce do Seznamu významných kulturních a technických památek obce. Návštěvníkům se muzeum otevře v pracovní dny o letních prázdninách. To už bude obnovené i čtyři a půl metrové mlýnské kolo s vantrokami, které dodá historickému objektu tu správnou atmosféru.