Jaké vy sám nosíte ponožky?

Více než na vzhled se soustředím na to, jak se mi ponožka natahuje na nohu, jestli mě nebude škrtit, jestli večer nepůjdu spát s oteklýma nohama. Takže obyčejně sáhnu po ponožce, která je příjemná a dobře se nosí. A to je v současné době u ponožek problém.

Jak to?

Protože do osmdesátých let se vyráběly ponožky na jiných pletacích strojích, které uměly dělat takzvanou oboulícní pleteninu. Ta má svoji vlastní pružnost, je příjemná, dělají se z ní třeba lemy u svetrů. Jenže pak nastala honba za produktivitou, začaly se vyvíjet nové pletací stroje a udělal se stroj jednoválcový s jedním pletacím lůžkem. Ten oboulícní pleteninu dělat neumí, ale má ohromnou skoro desetinásobnou produkci. V té době to byl veliký úspěch, s těmi stroji se zavalil celý svět. Dnes jsou v podstatě ponožky vyráběny jen na jednoválcových strojích. Jen zbytky dvouválcových strojů ještě někde pletou, dělají se na nich taky ponožky. Ale ty jsou velmi drahé, říká se jim také zdravotní.

Nenapadlo by mne, že jsou mezi ponožkami takové rozdíly.

Spotřebitel na pultě často nepozná, že si kupuje ponožku z hladké pleteniny. Ty ponožky vypadají perfektně, celá ponožka může být pomalovaná odshora dolů nějakými pěknými vzory. Ale nás starší ty ponožky škrtí. Jsou tvrdé, už při nazouvání je to nepříjemné.

A tak jste vymyslel nový pletací stroj.

Naskytla se příležitost, když výrobci jehel vyvinuli malou krátkou jehličku, kterou lze využít a vytvořit druhé lůžko na pletacím stroji. Takový stroj je produktivní a má krásné vzorování, má všechno co mají dnes jednoválcové stroje, ale má taky to druhé lůžko, které dovede udělat tu oboulícní pleteninu. Krásnou, pružnou pleteninu, která má svoji vlastní pružnost. Nemusí se do toho cpát umělá vlákna, nebo jen ve velmi malé míře, aby ponožce dala trochu pevnost.

To zní velice zajímavě. Nicméně výrobce pořád zajímá efektivita. Je ponožka vyrobená na vašem stroji stejně drahá jako na jednoválcovém? Nebo je dražší?

To je právě to, že na tomto stroji jsme se úplně přiblížili k nákladům jako na jednoválcovém stroji. Takže vyšší kvalita za téměř stejnou cenu.

Máte už zajištěnou výrobu strojů?

Máme vlastní výrobu. Dnes děláme tak deset strojů ročně, vyrábíme ty jednoválcové produktivní, dnes pořád žádané. Ale tady od toho si slibuji, že by to mohlo být zajímavější.

Nechal jste si stroj patentovat?

Budou tam dvě patentové přihlášky.

Nebojíte se, že vám Číňani pletačku okopírují?

To okopírování není tak jednoduché. Je k tomu třeba mnoho dalších zkušeností a poznatků o seřízení, nelze něco jen slepě okopírovat. I nám to dá kolikrát práci, aby z nového stroje ponožka vůbec vypadla. Takže z toho vůbec nemám obavu.

Pletačky z Unipletu se prodávaly prakticky po celém světě. Taky své nové stroje budete chtít dostat ven?

Prodáváme zejména do zahraničí. Máme stroje v Ekvádoru, Peru, Mexiku, Bolívii, byli jsme v Polsku, v Portugalsku. Měli jsme dvacet strojů v severní Americe, jenže tam se výroba zhroutila, všechny podniky zavřely a přestěhovaly se kvůli laciné pracovní síle do Mexika. Tím, že ohromné množství firem zavřelo, se ve světě toulá nespočet secondhandů pletacích strojů, protože ony ty unipleťácký stroje byly dobrý, co si budeme vykládat. Nám teď ty secondhandy konkurují lacinou cenou, protože jsou za polovic, ale udělají v podstatě tutéž práci jako ty nové.

Na kolik přijde taková pletačka?

Cena pohybuje kolem 450 tisíc korun.

Kdy začnete váš nový pletací stroj prodávat?

Prototyp teď dáváme do zkoušek. Chtěl bych mít vše připraveno tak do šesti měsíců.

Jak dlouho jste na vývoji stroje pracoval?

Začal jsem loni na začátku roku. Za rok jsem měl hotové výkresy, na začátku letošního roku už jsme začali vyrábět funkční model.