Samozřejmostí je jméno, příjmení a také bydliště (které není vždy úplně přesné – kvůli neznalosti místopisu České republiky mi úředník do položky Dirección, tedy adresa, napsal Praga; nějaká Třebíč ho vůbec nezajímala, byť název mého milovaného rodného města měl přímo před sebou na občance, kterou jsem mu předložil).
Zcela dole v credencialu se pak vyplňuje, jakým způsobem se vlastně do Santiaga hodláte dostat. Já měl v průkazu zaškrtnutou položku „a pie“, tedy pěšky, dalšími bylo „en bicicleta“ a „a caballo“ – na kole a na koni. Brtničtí poutníci, kteří měli malinko odlišné průkazy, zde ještě mohli zaškrtnout „a vela“, což znamená plachta. Lze předpokládat, že tuto položku využívají třeba poutníci ze Spojeného království, kteří na španělské břehy míří lodí a zbytek dojdou pěšky. Jiné vysvětlení nemám.
Zajímalo by mě, co měl vlastně v credencialu zaškrtnuté poutník, kterého jsem potkal v Santiagu a který vzbuzoval pozornost všech kolemjdoucích. Po ulicích tohoto cílového města sice kráčel pěšky, na špagátu si však vedl šedivého oslíka. Zatímco majitel zvířete si nesl jen malý batůžek, oslík byl obtěžkán hromadou věcí včetně lan či umělohmotného kbelíku. S největší pravděpodobností si chlapík nejspíš nechal zaškrtnout pěší variantu, oslík ale každopádně v případě nouze může fungovat také jako dopravní prostředek.
Cestování s oslem je asi diametrálně odlišné od toho pěšího či cyklistického. Člověk musí hodně docela plánovat, protože rozhodně ne v každém albergue jsou připraveni na to, aby vás ubytovali i se zvířetem. Asi je tedy nutné spíše využívat ubytovny pro jezdce na koních, zároveň ale nelze počítat s tím, že byste ujeli, tedy spíše ušli, stejnou denní dávku jako oni. Myslím, že osel i jeho majitel tedy musejí být spíše připraveni na spaní pod širákem než v pohodlné posteli, případně ve stáji. Stejně jako o koně i o osla je potřeba jaksepatří se starat, krmit ho, ošetřovat…
A samozřejmě musíte počítat i s tím, že si oslík leckdy postaví hlavu, začne okusovat bodláky u cesty a vy s ním nehnete ani heverem. Vaši cestu určujete nikoli vy sami, ale krásná němá tvář, na niž jste nejspíš občas pořádně naštvaní, ale kterou právě pro její svéhlavost bezmezně milujete.
Když nad tím tak uvažuji, je to krásná romantika, nemyslíte?
Milan Krčmář