Vybudoval ji Tomáš Macek z budišovské části Mihoukovice. Narodil se v roce 1877 a jako mnoho dalších bojoval v první světové válce, kde si prý našel dva kamarády. Navzájem si slíbili, že když přežijí útrapy války, jako poděkování zbudují památník. Pan Macek měl štěstí, domů se vrátil živ a zdráv, a tak se pustil do díla.
Asi největší pozornost poutá zeměkoule, která je na vrcholku nejvyššího kvádru. „Na té původní byla dříve vyznačena trasa, kudy se vraceli z války. Někdo ji ale ukradl, dnes už je tam koule z betonu. Bohužel už se nám ale nepodařilo zjistit, zda to ti dva kamarádi zbudovali taky. Spojení na ně se nalézt nepodařilo,“ doplnil Pavlíček.
Autor pomníku byl zřejmě šťastný, že se díky válce zrodila Československá republika. „Svědčí o tom datum 28. 10. 1918, jež vyryl do všech dřevěných předmětů, které ho obklopovaly, dokonce i do hůlky, o niž se opíral,“ dodává budišovský redaktor.
Klikněte a podívejte se, kde všude jsme už byli a co zajímavého jsme tam zjistili.Tomáš Macek zemřel v roce 1960. Tím ale příběh památníku neskončil, byť se na jeho historii na čas zapomnělo. Když se zjistilo, jak silný příběh za celou skulpturou stojí, podařilo se dohledat i Mackovy potomky. Jedním z nich je jeho vnuk Zdeněk Sedláček, který stále žije v Mihoukovicích. Ten se o památník začal starat a navíc k něm doplnil ještě jeden sloup. „Dříve byl na jeho místě dřevěný válec a na něm ještě jedna zeměkoule. Ale už se nepodařilo zjistit, co na ní přesně bylo. Takže to zbudoval novodobě,“ dodává Pavlíček. Neobvyklý památník se tak opět dostal do povědomí obyvatelům Budišova a okolí.
Mackovy kamenné kvádry stojí u cesty směrem na Tasov. V lese ve směru na Hodov pak najdeme jinou zajímavou trojici. Tři kovové kříže. Ty jsou zjevně mnohem starší než památník připomínající první světovou válku. „Podle pověsti připomínají tragédii jedné dívky a dvou bratrů. Ti ji oba chtěli, ona si pak vybrala jednoho z nich – ten druhý ale prohru neunesl, jednou si na ně počíhal a zabil je. Pak sám spáchal sebevraždu. Jestli je to ale pravda, to už nikdo neví,“ vypráví Pavlíček smutnou historii tohoto místa. I tyto kříže jsou němými svědky lidských osudů. Jen se na rozdíl od příběhu Tomáše Macka už asi nikdy nepodaří vypátrat jména těch, jejichž smutný příběh střeží.