Vybudoval ji Tomáš Macek z budišovské části Mihoukovice. Narodil se v roce 1877 a jako mnoho dalších bojoval v první světové válce, kde si prý našel dva kamarády. Navzájem si slíbili, že když přežijí útrapy války, jako poděkování zbudují památník. Pan Macek měl štěstí, domů se vrátil živ a zdráv, a tak se pustil do díla.

Asi největší pozornost poutá zeměkoule, která je na vrcholku nejvyššího kvádru. „Na té původní byla dříve vyznačena trasa, kudy se vraceli z války. Někdo ji ale ukradl, dnes už je tam koule z betonu. Bohužel už se nám ale nepodařilo zjistit, zda to ti dva kamarádi zbudovali taky. Spojení na ně se nalézt nepodařilo,“ doplnil Pavlíček.

Mateřská škola v Budišově na Třebíčsku
Budišovskou školku čeká rekonstrukce. Cena? Třiadvacet milionů korun

Autor pomníku byl zřejmě šťastný, že se díky válce zrodila Československá republika. „Svědčí o tom datum 28. 10. 1918, jež vyryl do všech dřevěných předmětů, které ho obklopovaly, dokonce i do hůlky, o niž se opíral,“ dodává budišovský redaktor.

Klikněte a podívejte se, kde všude jsme už byli a co zajímavého jsme tam zjistili.Klikněte a podívejte se, kde všude jsme už byli a co zajímavého jsme tam zjistili.Zdroj: DeníkTomáš Macek zemřel v roce 1960. Tím ale příběh památníku neskončil, byť se na jeho historii na čas zapomnělo. Když se zjistilo, jak silný příběh za celou skulpturou stojí, podařilo se dohledat i Mackovy potomky. Jedním z nich je jeho vnuk Zdeněk Sedláček, který stále žije v Mihoukovicích. Ten se o památník začal starat a navíc k něm doplnil ještě jeden sloup. „Dříve byl na jeho místě dřevěný válec a na něm ještě jedna zeměkoule. Ale už se nepodařilo zjistit, co na ní přesně bylo. Takže to zbudoval novodobě,“ dodává Pavlíček. Neobvyklý památník se tak opět dostal do povědomí obyvatelům Budišova a okolí.

Karneval na kluzišti v Polné.
V Polné mohou lidé bruslit i při oblevě až do posledního lednového víkendu

Mackovy kamenné kvádry stojí u cesty směrem na Tasov. V lese ve směru na Hodov pak najdeme jinou zajímavou trojici. Tři kovové kříže. Ty jsou zjevně mnohem starší než památník připomínající první světovou válku. „Podle pověsti připomínají tragédii jedné dívky a dvou bratrů. Ti ji oba chtěli, ona si pak vybrala jednoho z nich – ten druhý ale prohru neunesl, jednou si na ně počíhal a zabil je. Pak sám spáchal sebevraždu. Jestli je to ale pravda, to už nikdo neví,“ vypráví Pavlíček smutnou historii tohoto místa. I tyto kříže jsou němými svědky lidských osudů. Jen se na rozdíl od příběhu Tomáše Macka už asi nikdy nepodaří vypátrat jména těch, jejichž smutný příběh střeží.