Když se před dvaceti lety hnala na Prahu velká voda, sledovali to i v Číchově na Třebíčsku. Zde ale bývají na rozvodněnou řeku zvyklí. „Jihlavka u nás vystoupá z koryta skoro každý rok,“ vykládá Zdeněk Vrtal.
KOMPLETNÍ TÉMA K POVODNÍM NAJDETE ZDE
Vrtalovi mají zahradu přímo u řeky Jihlavy, kterou tu všichni nazývají něžnou zdrobnělinou. A to i přesto, že Číchovští s ní museli mnohokrát bojovat. S řekou se tu ale za stovky let existence obce naučili žít – a dokonce si ji dali i do znaku obce. „Velká voda v roce 2002 byla problém hlavně v Čechách. Tady se řeka taky rozvodnila, ale nebylo to nic neobvyklého. Zažili jsme horší povodně,“ vzpomíná Vrtal.
Jeho slova potvrzuje číchovský starosta František Veleba. „Řeka u nás tenkrát kulminovala 12. srpna. Lehce zasáhla tři domy stojící těsně u ní,“ popisuje Veleba.
V těchto domech už tehdejší obyvatelé nebydlí. Jedni se přestěhovali vysoko nad řeku, další dům prodali. Ve třetím domě v roce 2002 žila starší paní. „Paní Dvořáková. U ní jsme kvůli vodě zasahovali docela často,“ říká Vrtal, který býval dobrovolným hasičem a zásahů kvůli povodním zažil mnoho. „Hodně velká voda sem dorazila i v roce 2006, tehdy strhla most. Od Dvořáků jsme tenkrát vynášeli cenné věci. Já měl zrovna v rukou televizi a na chlapy křičel, ať neotevírají vrata, protože ta zatím držela vodu. Jenže v tom okamžiku je někdo otevřel. Okamžitě jsem se ocitl po prsa ve vodě. Dokázal jsem to ale ustát a televizi zvedl nad hlavu. Sice jsem plival vodu, ale televizi jsem zachránil,“ říká vesele, byť tehdy mu do smíchu moc nebylo.
20 let od ničivých povodní.Právě kvůli strženému mostu Číchovští na povodně z roku 2006 vzpomínají více než na ty, které obec zasáhly v roce 2002. Nový most dostali až o tři roky později, do té doby se jezdilo po pontonovém. „A v devadesátých létech nám řeka pro změnu shodila část lávky. Tam byl problém i v tom, že u ní tehdy ještě ústil Leštínský potok. Voda z něj šla do protiproudu vůči Jihlavce a dělalo nám to tu paseku,“ vysvětluje starosta.
Úplně největší „paseka“ však v Číchově nastala roku 1985, kdy se i v Třebíči plulo po náměstí na lodičkách. „Vzniklo to tak, že se nad blízkými Bransouzemi nahromadily ledy. Řeka se zvedla a hnala se na Číchov. A pak zaplavila bývalý mlýn. Stojí hned vedle obecního úřadu, jenže ten je asi o metr a půl výš než mlýn. Ne nadarmo se té vyvýšenině říká Na ostrově,“ ukazuje Vrtal směrem k budově mlýna. „Tenkrát se řeka rozvodnila tak rychle, že uvěznila paní Čermákovou, která v mlýně bydlela. Hasiči ji museli přes vodu vynášet na nosítkách. Tehdy to bylo opravdu škaredé, ale jedna veselá věc se k tomu přece jen váže,“ opět se usmívá Vrtal. „Na jaře k nám vždy jezdili vodáci z Brna, aby otevřeli řeku. Tehdy zaparkovali u úřadu. K jejich autům už se voda nedostala, ale dokonale je obklopila. Úřad se s těmi auty opravdu ocitl na ostrově. Tenkrát jsme si z toho dělali legraci, že je to nejbezpečnější parkoviště na světě,“ dodává Vrtal a pak se vrací ke své práci na zahradě.
Pokud ji zase někdy zatopí řeka, nikomu v Číchově to nepřijde divné. To se tu přece stává téměř každý rok. Včetně roku 2002. Pro Číchovské nebyla tehdejší velká voda ničím neobvyklým.