„Neměly by stát na periferii, měly by být součástí výstavby rodinných domků. Představte si pět rodinných domků a mezi nimi jeden pro naše klienty se zahradou. Bude to naprosto přirozené,“ popisuje ředitelka Ústavu sociální péče v Jinošově Alena Brožková.

Právě její ústav vybrali úředníci jako pilotní projekt transformace sociálních služeb. Během příštích dvou let bude vznikat podrobný plán na začlenění klientů ústavu do společnosti v malých skupinkách. Pokud jej poté schválí krajští i ministerští úředníci, mělo by se vše podařit.

Peníze na projekt se dají získat nejpozději do roku 2013. Podle Brožkové by neměl nastat problém. „Musíme dodržet kritéria. Když je dodržíme, peníze budou. Jedno z kritérií například je, aby nevznikaly ulice a obytné čtvrti zdravotně postižených,“ vysvětluje.

K transformaci pomohlo jinošovskému ústavu štěstí v neštěstí. Když před rokem nečekaně spadl strop v budově bývalého zámku, ukázalo se, že následky havárie jsou větší, než se původně předpokládalo. Oprava hlavní ústavní budovy by spolkla miliony, a přesto by se nepodařilo docílit současných požadavků na kvalitu ubytování, které preferují jedno až dvoulůžkové pokoje se sociálním zařízením.

„To je velký nepřekonatelný problém. Vysoké stropy i okna, průchozí ložnice, památkáři nedovolí takové zásahy, aby vše vyhovovalo,“ říká Brožková.

Proto sociální odbor kraje Vysočina vybral do projektu transformace právě jinošovský ústav. „Zároveň tak kraj pilotně ověří funkčnost péče o klienty v malých pobytových zařízeních, která jsou počtem obyvatel bližší životu v běžné domácnosti,“ vysvětlila Eva Neuwirthová z krajského úřadu kraje Vysočina.

Jak tedy bude vypadat novinka v praxi? Klienti ústavu se rozptýlí do několika míst na Třebíčsku. Nový dům pro šest klientů se prozatím plánuje v Hrotovicích, Mohelně, Kralicích nad Oslavou a Jaroměřicích nad Rokytnou. V Třebíči na Bráfově třídě v domě, kde je dnes ubytovna, vznikne takzvané chráněné bydlení pro 8 – 10 klientů. A jakási základna se třemi šestičlennými domácnostmi zůstane v Náměšti nad Oslavou. Místo pro ni se teprve hledá, mělo by v ní být i zázemí pro personál a management zařízení.

Jak taková běžná domácnost bude vypadat? „Bezbariérová, šest jednolůžkových pokojů, velký obývák s kuchyňskou linkou, společné sociální zařízení, k tomu pračka, vše jako doma,“ popisuje Brožková.

Klienti ale nemohou zůstat po celý den doma a věnovat se pouze provozu domácnosti, vaření a nakupování. Jednou z podmínek projektu je zajistit jim také činnost formou pracovního poměru, nebo pracovní terapie mimo bydliště.

„Můžeme postavit v jedné lokalitě centrum denních aktivit, kde bude maximálně 36 klientů a kde můžeme provozovat různé terapie. Ale tam bychom museli klienty dovážet a dopravu by si hradili ze svého. Spíše bych proto hledala něco v místě,“ říká Brožková.

Na konkrétních návrzích nyní pracuje nově utvořený tým. Má za úkol zmapovat možnosti a vytvořit pro každé místo fungující systém. Teprve poté může vzniknout projekt, který bude mít šanci projít schvalovacím procesem.

Skloubit všechny kritéria s potřebami klientů nebude snadné. „Nemůžete s klientem manipulovat jako s nějakým materiálem, musíte respektovat jeho přání, jeho potřeby, přání jejich opatrovníků a příbuzných. Je nutné vycházet z toho, z jakého prostředí vzešli, kde mají vazby a brát ohledy na míru jejich postižení,“ vypočítává ředitelka.

Aby se vše podařilo, bude se muset mnohé změnit. Připravit na změnu se musí klienti, pečovatelé i úřady. „Ze strany ministerstva práce a sociálních věcí bude nutný takový systém financování, který umožní ekonomickou udržitelnost transformovaných zařízení. Pokud bude projekt po všech stránkách úspěšný, přinese klientům život v nových zařízeních se zvýšenou individualizací péče,“ podotýká Eva Neuwirthová z krajského úřadu.

Nebude nový systém péče o postižené znamenat větší finanční zatížení na provoz zařízení a na počet personálu? „Samozřejmě. Ale to je špatně položená otázka,“ kárá po Klausovsku ředitelka. Podle ní se nakonec může ukázat, že provoz nových domů bude úspornější. A ušetřené peníze se mohou dát do péče o klienty. „Když budeme stavět nový dům, může být nízkoenergetický, může mít například solární vytápění,“ míní Brožková.

Ti nejšikovnější z jinošovských klientů by mohli v Náměšti nad Oslavou bydlet samostatně v bytech takzvaného podporovaného bydlení. „Tam půjdou klienti, kteří jsou natolik šikovní, že míra podpory personálu pro ně bude nutná několik hodin denně. Tím bychom měli ušetřit,“ míní ředitelka Brožková.

Hejtman Rath chce prosadit opak. Ústavy nezruší

Jinošov/ Ústavy se nezruší. Budou se stavět nové. Takovou vizi představil ve čtvrtek středočeský hejtman David Rath v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

Jinými slovy znamená rušení sociálního začleňování lidí s postižením do společnosti, které ve Středočeském kraji zahájil jako první v republice Rathův předchůdce Petr Bendl.

Rušení ústavů tam postupně probíhalo už dva roky. Ústav v Ledcích začal připravovat transformační projekt spolu s Ústavem sociální péče Jinošov.

Hejtman Rath nyní chce stavět v blízkosti nebo v areálu starých ústavů menší bytové domy. Zdůvodňuje svoji představu tím, že řada lidí s mentálním postižením není na takové úrovni, aby mohla žít sama, neznají rizika ve společnosti a neznají cenu peněz.

„Se zděšením jsem si přečetla názor středočeského hejtmana a doufám, že neovlivní názory ostatních hejtmanů. Nikdo z poskytovatelů sociálních služeb by si netroufl vypustit do světa nepřipravené klienty a neposkytnout jim žádnou podporu personálu,“ žasne ředitelka jinošovského ústavu Alena Brožková.

Ústavy, vedle kterých chce hejtman Rath stavět nové domy, jsou podle ní většinou zámecké budovy obehnané plotem, postavené na okraji vesnic, bez možnosti kulturního vyžití, veřejné dopravy. V některých vesnicích není ani obchod ani hospoda. „Klienti jsou zde izolováni od většinové společnosti, musí se všude vozit – k lékaři, zubaři, na různá vyšetření, kulturní akce, což péči prodraží. V ústavech žijí jako na věčném internátě. Nemohou si vybrat z více jídel, ti schopnější uvařit, mají nedostatek soukromí, ložnice jsou vícelůžkové. Někteří z nás jsme jistě během studií na internátě či kolejích bydleli. Ale věřte, že i tam jsme měli více svobody a volnosti než mají klienti s mentálním postižením v instituci zvané ústav,“ poznamenává Brožková.