Chci dělat dobrou reklamu městu, říká nová mluvčí

Dvaatřicetiletá příjemná blondýnka nastoupila na místo, které musel za dramatických okolností po neshodách s vedením radnice opustit bývalý mluvčí Ivan Přibík. Deník byl první, komu nová mluvčí poskytla rozhovor.

Vím o vás, že jste vystudovaná učitelka, ale neučila jste, pracovala jste v jiném oboru. V jakém?
Pracovala jsem v obchodní sféře.

A co konkrétně jste dělala?
Vedoucí administrativy.

S médii nemáte žádné zkušenosti?
Přímo se žurnalistikou zkušenosti nemám.

Jak vás tedy napadlo přihlásit se na tohle místo na radnici?
Člověk nemusí působit jen ve vystudovaném oboru. Já jsem člověk, který je komunikativní, flexibilní, hlavně se rychle učím novým věcem, takže se velice rychle zapracuji a vyznám se v záplavě informací.

To vám věřím. Ale věděla jste, do čeho jdete? Znala jste poměry na radnici, slyšela jste o příběhu vašeho předchůdce?
Hodně čtu tisk, takže o situaci na radnici jsem věděla. Pana Přibíka osobně neznám.

A víte, za jakých okolností odcházel?
Jeho příběh znám. Mám to podané z různých zdrojů. Takže si na to tvořím nějaký náhled.

A jaký na to máte názor?
Myslím, že v této chvíli není mou pracovní náplní, abych se vyjadřovala k panu Přibíkovi. Až se zapracuji a projdu zkušební dobou a budu mít daleko víc zkušeností, možná pak s vámi budu na toto téma hovořit. Chtěla bych, abyste respektoval, že jsem tu nová, že se musím naučit spoustu věcí, hlavně, že se musím adaptovat na toto prostředí.

To respektuji. Ještě se ale zeptám na skandály, které provázely třebíčskou radnici. Jaký máte názor třeba na prodej městských pozemků na Vídeňském rybníce?
Záleží na člověku, jak zareaguje na různé výzvy. A jak se ubrání tomu, aby se nechal znechutit. Někdy je těžké přeladit nepříjemné stresy a situace do lehké tóniny, ale musíme se tomu neustále učit. Stačí si uvědomit, že je škoda plýtvat drahocennou energií ve sporech, napětích a hádkách.

Teď jste odpověděla jako politik, ale neodpověděla jste mi na otázku.
Je to pro mě v tuto chvíli velice těžká otázka. Nebyla jsem přímo na místě, neznala jsem děj, neznala jsem konkrétní lidí, takže to nebudu nijak kritizovat ani tomu pochlebovat.

Chtěl jsem jen dojít k tomu, jestli jste při nástupu na radnici zvažovala i to, že budete mluvčí některých konkrétních lidí.
Zvažovala jsem pro i proti. Mám Třebíč velice ráda, jsem hrdá, že jsem se tu narodila. A právě proto mě práce na radnici zajímala. Co od toho mohu očekávat, uvidím časem.

Jste ve funkci pár dnů, jaké jsou vaše první dojmy z práce?
Pokud mluvíme o konkrétní práci na radnici, jsou zde skvělí lidé. Chovají se ke mně velice slušně. Pan starosta je velice pracovitý, mladý, zodpovědný člověk. Myslím si, že je dobrou myšlenkou, že mládí zdobí i zkušenost starších, kteří právě zkušeností, dobrou radou a praxí dovedou pohnout věcí kupředu. Chtěla bych dělat reklamu městu velice dobrou a chtěla bych i vám nabídnout spolupráci, abychom spolu dělali dobré jméno Třebíči.

To jste si připravila sama?
Ano.

Myslím, že s vámi bude pan starosta spokojen. Ale pojďme jinam. Viděl jsem vás na zasedání zastupitelstva, kde jste naslouchala a sledovala dění. Jak na vás to věčné dohadování působilo?
Nemusela jsem tam být, byla to moje iniciativa. Chtěla jsem nasát atmosféru. Působilo to na mě tak, jak působí politika.

To je jak?
Určitě by bylo lepší, kdyby se lidé dokázali domluvit. A dokázali dobře prezentovat město.

Setkala jste se už s některými novináři?
Ne, jste zatím první.

A jste připravena na to, že ne všichni budou přátelští? Někteří třeba o vás budou psát škaredě.
Určitě s tím počítám. Byla bych ráda, kdyby novináři psali pozitivně, ale počítám s tím, že každý člověk není pozitivně naladěný. A hlavně si myslím, že lidi přitahují senzace. Takže kdyby novináři psali o lidech v superlativech, tak by asi tisk nikdo nečetl. Není to tak?

Myslím, že ne tak zcela. Zajímáme se o vše, co je aktuální zvláštní a výjimečné. Ale není to tak, že sháníme senzace za každou cenu.
Média by měla důkladně poukazovat na nedostatky a zároveň hledat pozitivní východisko. Já sama mám motto a hlavně bych chtěla, abyste se třeba i vy k tomu přibližovali: Neruš harmonii druhého, protože ten druhý jsi ty sám.
Hm.
Když naše spolupráce bude dobrá, budeme dobře prezentovat i město a lidé budou spokojeni. A já se budu snažit, abych vám informace z radnice zprostředkovala co nejlépe, aby nebyly zkreslené a byly pravdivé, aby byla veřejnost informovaná.

To by se mi líbilo. Otázkou je, zda budou stejně naladěni i vaši nadřízení. Co když budou chtít, abyste neříkala úplně všechno? Nebo řekla něco trochu jinak?
K tomu bych také mohla říct jakési takové motto: Koho chleba jíš, toho píseň zpívej. Samozřejmě budu muset informace konzultovat se svým vedením, a uvidíme, jaká bude další spolupráce. Teď je na tuto otázkou velice brzy.

Vašemu předchůdci politici stanovili pravidla, kterými se musel řídit. Dali vám je také?
Zatím pravidla daná nemám, ale já sama jsem si je vyžádala.

A jaká jsou?
Ještě je nemám na stole.

Jaký by podle vás měl být ideální mluvčí?
Ideální mluvčí? Takový, kterého budou mít rádi novináři, vedení, i veřejnost.

A dá se tohle skloubit?
Člověk se tomu bude muset naučit. Hlavně je to o tom, aby komunikoval. Jak komunikace přestane fungovat, pak se může stát spoustu špatných věcí.