Kozlany zasvítily ve statistikách díky 37,83 procentům hlasů, které tu v prvním kole volby prezidenta získal Jiří Drahoš. Podle všeho tak konkurent Miloše Zemana v této vsi bral nejlepší výsledek na Třebíčsku. A byť druhý skončil současný prezident, na záda mu těsně dýchali Michal Horáček i Pavel Fischer.

„Proč to tak je zrovna u nás, netuším. Já Zemana nevolila, ale ani Drahoše. Podle mě nebude výhrou žádný z nich,“ mávla rukou mladší paní, která se odkudsi vynořila a já si nemůžu nechat ujít její reakci. Protože, co když tu za další hodinu nikoho nepotkám? Představuje se mi jako Burianová, žije v pěkném domě s úpravenou zahradou. „Koho jsem volila a koho volit budu teď, vám neřeknu, protože jsem to neřekla ani vlastnímu manželovi. A to věřte, že v rodině o volbě prezidenta diskuse vedeme,“ poznamená a v hlase se jí objevuje závan bojovnosti.

V Kozlanech se prý nežije zle, aktivní jsou zejména hasiči. Chybí hospoda, tu si prý ale zrovna hasiči občas nahrazují v hasičárně. Nakupovat lidé jezdívají jednou týdně do Třebíče, kdo je hůř pohyblivý, domluví se s příbuznými nebo sousedy. "V létě je tu hodně chaťáků," říká.

Kozlany se nedávno rozrostly o úplně novou čtvrť výstavních rodinných domů. „To jsou vesměs místní. Naplavenina jsou jen dvě rodiny,“ poznamenává paní Burianová a loučí se se mnou, s díky odmítá zveřejnění fotky v novinách a zaklapává dveře.

O pár okamžiků později klid úterního dopoledne rozřízne divoká hudba z amplionu žluté dodávky. To kuškař vykupuje kůže, prodává mladé kuřice a krmivo. Vyřízeno a už sviští nebývalou rychlostí po namrzlé cestě ven ze vsi. A krajinu přikryje ticho a mír.

Jdu dál. U jednoho z domů cosi zašramotí a na balkoně v patře se objeví člověk. Zamávám na něj, on ochotně schází dolů. Jmenuje se Alois Kratochvíl, je mu šedesát a právě se chystá cosi kutit ve velké dílně. O volbách se baví ochotně, politika ho zajímá. Koho mi jen připomíná? Už to mám. Režiséra Jiřího Krejčíka v legendárních Slavnostech sněženek, kde si zahrál pana Karla, co se staral o uzeniny.

„Volil jsem Jiřího Drahoše, tak mu dám hlas znovu,“ prozrazuje mi. Zeman podle jeho mínění není špatný chlap, býval i vtipný, což on u lidí oceňuje, protože má humor rád. „Chce to ale změnu. Nelíbí se mi jeho vystupování na veřejnosti ani to, že byl v KSČ,“ říká. Komunisti mu vadí. Tu a tam při hovoru narazí na své prarodiče, kterých si evidentně vážil. Byli zbožní.

Na otázku, proč zrovna v Kozlanech Drahoš tak uspěl, Alois Kratochvíl odpověď má: „Tady je dost pobožných lidí, kteří tradičně volí lidovce. A taky je tu dost ódésáků. Jsme spíš pravicová obec, Zeman levicový.“ Kratochvíl sledoval vystoupení Miloše Zemana v komerční televizi na počátku týdne. „Drží se teď zpět, tváří se mile. To mu asi poradili. Ale jakmile by vyhrál, začal by to zase sekat,“ je přesvědčený. Ještě přidá historku z vojny, kdy sloužil na letišti v Žatci a soudruzi ho moc nemuseli. A pak se loučíme. Bez fotky.

Končím, víc názorů nevymámím. Prohlížím vývěsky, nikde žádný agitační prezidentský plakát. Nad hlavou mi krouží bojový vrtulník z nedaleké vojenské základny. Asi cvičný let před obědem. Ještě vyfotím značku s nápisem Kozlany. Kousek vedle je ovšem jedna zajímavější. Na omšelou přednost v jízdě někdo prstem napsal vzkaz: „Úsměv sluší každému“. Tak ať nám úsměv vydrží i po volbách. Ať už dopadnou jakkoli.