Již na přelomu šedesátých a sedmdesátých let však bylo zřejmé, že v podmínkách reálného socialismu se jedná o neuskutečnitelný krok. A tak padlo rozhodnutí opět zmodernizovat vůz koncepce s motorem vzadu. Úpravy karoserie se však nemohly omezit jen na výměnu vrchních panelů na stávajícím skeletu, tak, jako tomu bylo u následníka „embéčka", v tu dobu vyráběné Škody řady 100/110. Zejména vzhledem ke zpřísňujícím se evropským bezpečnostním předpisům, bylo nutné skelet Škodovky přepracovat. Výsledkem byl vůz, který měl na dalších několik let nést jméno značky Škoda a plnit úlohu československého rodinného vozu.

Nová Škodovka modelového roku 1976 měla novou hranatější karoserii s podstatně většími zasklenými plochami. Její tvary pocházely z prototypů zhotovených italským karosářským studiem Ital Design. Zvláštností vozu této koncepce bylo umístění chladiče motoru v přídi. Další neobvyklostí bylo odklápění přední kapoty směrem do strany. Palivová nádrž se přestěhovala do bezpečnostní zóny pod zadní sedadla a při vývoji bylo vůbec věnováno více pozornosti pasivní i aktivní bezpečnosti. Základní mechanické části však zůstaly téměř beze změn.

Nová Škodovka měla na výběr dva motory, které se lišily svým objemem. Vůz s označením Š 105 měl motor o obsahu 1046 cm3, tedy 1,05 litru, Š 120 pak motor o obsahu 1174 ccm3, zaokrouhleno 1,20 litru. Škodovky se dále lišily výbavou dle označení písmeny „S" a „L". Nejlevnější Škoda 105 S například neměla ani vnitřní madla dveří, musela se spokojit pouze s visícími textilními oky, které sloužily k přitažení a zavření dveří zevnitř vozu.

Jeden z posledních vozů této první série, takzvaně „úzkých" škodovek řady 105/120 (někdy také přezdívaných „úžovka") používá Arnošt Dvořák z Pyšela. Jeho škoda 120 L byla vyrobena v roce 1977 a v současnosti má na svém kontě 150 tisíc kilometrů. Pan Dvořák ji zakoupil před sedmi lety od jejího prvního majitele. Přesto, že jeho „stodvacítka" nevyniká zrovna muzejním stavem, stále věrně slouží k účelu, ke kterému byla v sedmdesátých letech vyrobena.

Příště si představíme vrchol československého luxusu socialistických sedmdesátých let, příkladně udržovanou Škodu 120 GLS. Také si prozradíme několik zajímavostí, které neminuly ani starou známou „stodvacítku".

JAN KOTLÍK