„Cena půdy je tady nejvyšší široko daleko. Některé kvalitní pozemky se prodávají i přes 370 tisíc za hektar, dřív se přitom ceny za ně pohybovaly kolem dvou set tisíc a ve vnitrozemí, dál od hranic, jsou ještě níž," upozornil předseda Zemědělského družstva v Polici Josef Blažek.

Rakušané údajně chtějí půdu hlavně vlastnit, ale nebrání se ani pronájmu. „Okamžitě, jak ale skončí platnost smluv, chtějí ji koupit a nabízejí sumy, kterým nejsme schopní konkurovat," podotkl Blažek.

Zájem o pronájem pozemků už zaznamenala i katolická církev. Farnost v Jemnici získala v rámci nedávných církevních restitucí asi 26 hektarů půdy a první zahraniční zájemci se už ozvali. „Nájem na jeden hektar se podle bonity půdy pohybuje kolem tří a půl tisíc, někteří nájemníci dávají i čtyři a půl tisíce a Rakušané nabízeli sedm a půl tisíce," potvrdil farář v Jemnici a děkan na Moravskobudějovicku Josef Brychta.

Připustil, že šlo o lákavé nabídky, nicméně pro církev neakceptovatelné. „Dáváme přednost těm, kteří jsou zdejší, kteří na této půdě vyrostli a mají k ní vztah, pro které to není byznys. Z ekonomického hlediska je taková úvaha špatná, protože všechno se musí hodnotit podle výkonu, ale my k tomuto ekonomickému pohledu přidáváme i morální a kvůli tomu kupčení s majetky odmítáme," dodal Josef Brychta.

Na Jemnicku už několik rakouských zemědělců hospodaří. Posílat zemědělskou techniku přes hranice se jim podle ředitele Okresní agrární komory v Třebíči Karla Coufala vyplatí. „Jde jim o to, aby jim tady něco vyrostlo, odvezli si to do Rakouska a tam dostali dotace za to, co z toho vyrobí. Málo je těch, kteří to zpracovávají a prodávají u nás," poznamenal.

Pomoct českým zemědělcům prý nedokážou ani zákonodárci. „U nás je úroveň dotací na obhospodařování zemědělské půdy o třicet procent nižší než v Rakousku. Problém se netýká jen jihu Třebíčska, ale všech příhraničních oblastí na jihu Čech a Moravy," podotkl poslanec Pavel Kováčik (KSČM) z Hrotovic.

Podle něj platila v minulosti sedmiletá ochranná lhůta pro české zemědělce. Ta však již pominula a prodeji pozemků zahraničním zájemcům tak už nic nebrání. „Někteří poslanci se v 90. letech, když se schvaloval zákon o dotacích pro zemědělce, domnívali, že sedm let bude stačit na to, aby se čeští a moravští zemědělci v konkurenceschopnosti vyrovnali těm rakouským. Nedošlo k tomu a toto jsou důsledky," upozornil.

Dobrý hospodář

Jediní, kteří mohou prodeji půdy zahraničním vlastníkům zabránit, jsou podle něj majitelé pozemků. „Dobrý hospodář půdu neprodává," poznamenal Pavel Kováčik.

Někteří zemědělci se na tlak z Rakouska připravit dokázali. „Zatímco jiní vyčkávali, my jsme půdu za obrovské peníze kupovali. Dnes máme vůči nim náskok a ostatní až teď zjišťují, že měli jednat stejně jako my, tedy nespoléhat se na nájmy, ale půdu vlastnit," řekl majitel firmy Rhea holding, Josef Kolář z Lovčovic.

Investic do polností dnes nelituje. „Nebyla to legrace a nepodařilo se stoprocentně, kupovat jsme ale museli, vždyť půda je pro nás základní výrobní prostředek. Někteří Rakušané na ní chtěli skutečně hospodařit, byli ale i tací, kteří ji skupovali spekulativně a později nám půdu sami nabízeli," vzpomínal podnikatel Josef Kolář.

Sám teď patří mezi největší tuzemské zemědělce. Jeho firma dnes hospodaří na asi 21 tisících hektarech v jižních oblastech Vysočiny, Jihočeského a Jihomoravského kraje.