Spousta studentů však z nového nábytku překvapivě žádnou radost nemá. Proti novým stolům dokonce chtějí bojovat a rozhodli se založit protestní skupinu na sociální síti Facebook.


Hlavním problémem je podle nich fakt, že s novými stoly ubylo několik míst k sezení, a najít někdy volné místo, kde se najíst, je obtížnější.
„Od té doby, co tam jsou ty nové stoly, mi přijde, že tam jsou větší fronty,“ svěřila se se svými dojmy osmnáctiletá studentka Lucie.


A stěžují si i ti, kterým se nové stoly jinak líbí. „Barvy těch stolů se mi moc líbí, ale je tam bohužel moc málo místa k sezení,“ dodává další studentka Kateřina.


Stoly jsou krásné, ale nepraktické


V popisu facebookové skupiny Pryč s novými stoly!! Chceme zpátky staré!!, ve které je v současnosti necelá čtyřicítka podporovatelů, se doslova píše: „Nové stoly v naší centrální jídelně jsou sice krásně barevné, ale naprosto nepraktické, člověk než najde nějaké místo, přestane mít hlad i chuť na cokoliv…“


Tam se studenti shodují, že by bylo lepší, kdyby do centrální školní jídelny provozovatelé umístili více menších stolů.


Snaží se však hledat i méně radikální řešení. Konkrétně například jistá Kateřina napsala: „Nebo, ať stoly nesrážejí k sobě. Kdyby je nechali samostatně, bylo by víc míst k sezení.“


Sedmnáctiletá Tereza, která se stala členkou facebookové skupiny, prý nechce znít nevděčně, avšak podle jejího názoru obměna nábytku v jídelně způsobila víc škody než užitku: „Mezi jednotlivými stoly je víc místa, ale celkově je méně míst na sezení. Místo stolů pro čtyři jsou tam stoly pro šest. To je hrozně nepraktické,“ popisuje situaci.


Bílé tričko i k rajské omáčce


S výtkou, že kvůli novým stolům ubyla místa k sezení, však zásadně nesouhlasí ředitelka jídelny Drahomíra Trnčíková: „Není to pravda, počet míst zůstal. Vizuálně teď prostor vypadá vzdušnější a je tam více místa na projití, takže se může zdát, že míst k sezení je méně. Ale není tomu tak.“


A více míst k projití mezi stoly je hlavní argument zastánců této změny. „Mezi jednotlivými stoly je víc místa a už můžu klidně jít v bílém triku beze strachu z polití rajskou omáčkou,“ dodává další studentka, která si kvůli svému „radikálnímu“ názoru nepřeje zveřejnit jméno.


A navíc dodává: „Je sice nepříjemné, když se musí rozdělit party nebo kamarádi, ale zase se domnívám, že to dobře nahrává sociální interakci. I jedinci, kteří normálně nekomunikují s okolím, jsou nuceni zapojit se do rozhovoru s cizími lidmi. I když se jedná o pouhé ‚Ahoj‘ nebo ‚Můžu?‘.“

FRANTIŠEK VONDRÁK
RADEK BLAŽEK